Zastav se... nadechni se... začni žít.

Listopad 2010

Klub Stínů III

29. listopadu 2010 v 16:37 Klub Stínů
Ale vypadalo to úplně jako pravá krev a bylo to také stejně husté, jak zjistila, když do sklenice namočila prst.
  Zadržela dech, zavřela oči a pak rychle do sebe celou sklenici obrátila. Přestože pila co nejrychleji, ucítila typickou slanou chuť. Panbože, opravdu vypila krev!
  Pak se jí chuť v ústech rozležela a zesládla jako ovocný sirup. Usmála se v duchu, protože se dovtípila, že je to jen džus, do kterého něco přimíchali.
  Karen vzala svou sklenici a vypila ji naráz. ,,Uf,'' ulevila si.
  Jane se podívala na Roba. Jeho sklenice byla prázdná a Rob se jako vždycky tvářil otráveně. Jeff naproti tomu zářil zdravou zelení a zřejmě mu bylo špatně. Jane by jim byla ráda řekla, že trik prokoukla a že to není krev, ale netroufala si.
  Vtom se ozvalo hlasité bouchnutí, jako by na střechu srubu dopadl velký kámen. ,,Co to je?'' vyjevila se Lia a nechápavě civěla ke stropu.
  Buch! Tentokrát byl úder ještě hlasitější. Hned nato se zvenku ozval vyděšený výkřik a místností prosvištěl závan větru, který roztančil plameny svíček. Jane zatajila dech a rozbušilo se jí srdce.
  ,,Co je to támhle?!'' vykřikla polekaně Lia a ukazovala do zadního rohu mástnosti.
  Všichni se rázem tím směrem ohlédli. Těsně nad podlahou se vznášel matně zářící kulatý útvar. Jane cítila srdce až v krku. Celá ta věc  připomínala tvář něčeho, co snad kdysi mohlo být člověkem.
  ,,Co to může být?'' šeptala Cedra vyděšeně. ,,Vždyť to vypadá jako nějaká hlava!''
  ,,Nic to není,'' uklidňovala ji Jane, i když sama byla strachem bez sebe. Rob přece říkal, utěšovala se, že žádná z těch nastražených hrůz nemůže ve skutečnosti nic zlého udělat. Usilovně se tomu snažila uvěřit. Je to jen fór, který nás má vyděsit, opakovala si. Stačí se podívat, co na to Lia. Určitě se teď bude smát! Ale přepočítala se. Prezidentčina tvář byla ztuhlá hrůzou.
  Náhle se hlava začala pomalu blížit do středu místnosti. Lia nabrala dech a začala hystericky ječet: ,,Jedeš pryč, potvoro! Co tu děláš? Ty k nám přece nepatříš!''
  Rysy přízraku se stáhly do hrozivé grimasy a v hluboko posazených očích zakmitaly zelenavé záblesky. Černé rty se prohnuly do krutého úsměšku a ozval se zlomyslný smích.

  XXX

Hlava se teď přiblížila ještě víc a Jane propadla panice. Když se vyděšený Erik vrhl ke dveřím, vyrazila mu v patách a za ní ostatní. Nedostali se daleko. Dveře byly zamčené. Jane se rychle ohlédla. Přízrak se teď vznášel uprostřed místnosti a jeho škleb vypadal ještě příšerněji.
  ,,Pusťte mě ven! Otevřete!'' křičel Erik a kopal do dveří. ,,Vezmem to oknem,'' volal Jeff. Nastala tlačenice u okna. Náhle zazněl do všeobecné vřavy ostrý Wendin hlas: ,,Nechte toho a přestaňte se chovat jako idioti! Už je to pryč.''
  Podivný přízrak zmizel, ale Jane stále tlouklo srdce jako splašené.

Klub Stínů II

8. listopadu 2010 v 8:18 Klub Stínů
,,Vítáme Vás v Klubu Stínů,'' pozdravila příchozí Lia, novo - zakladatelka klubu. Byla celá v černém a svíčka, kterou držela v ruce, ji na obličeji vytvářela stíny.
  Jane se rychle rozhlédla po velké, matně osvětlené místnosti. Osvětlovalo ji jen pár svíček a oheň, hořící v kamenném krbu naproti vstupním dveřím. Stěny byly z borového dřeva, stejně jako nábytek, rozestavěný okolo nich. Uprostřed seděli na podlaze v kruhu uchazeči o členství, nalevo v řadě za Liou stálo tucet členů Klubu Stínů. Poznala z nich pouze Wendy Baronovou, Taru a Gerryho a Macy.
  ,,Pouze Vás šest obstálo v základních zkouškách,'' oslovila Lia kroužek adeptů na podlaze. ,,Zatím to nebylo tak těžké, ale teď půjde do tuhého. Na dnešek Vám připadla zkouška odvahy. Budete mít za úkol provést věci, pokládané za nebezpečné a riskantní. Kdo se na to necítí, ať se přihlásí. JEŠTĚ je čas odstoupit.''
  Důraz na slovo ,ještě' způsobilo běhání mrazu po zádech všem lidem z šestice usazených. Přesto se však nikdo nepohnul.
  Lia kývla a pokračovala: ,,Dále upozorňuji, že ať už se stanete členy klubu nebo ne, Vaše povinnost je chránit jeho tajemství. Budete muset všichni složit přísahu, že nikomu nepovíte, co tu dnes zažijete.''
  ,,Není to trochu padlé na hlavu?'' ozval se náhle Rob, až všichni ostatní z náhlého projevu zvuku poskočili. ,,Jestliže se nestanu Vaším členem, proč bych měl udržovat v tajnosti Vaše tajemství?''
  Jane pohlédla na bratra. Zřejmě zvolil proti Lie svoji typickou taktiku - provokace.
  ,,Především ve svém vlastním zájmu,'' odpověděla za Liu Wendy. ,,Už tím, že jsi teď tady, vážně porušuješ školní řád. Jakékoli tajné schůze a obřady jsou přece v Surinamu přísně zakázané. Dnes využíváme toho, že poradce pan Teddy a většina učitelů odjeli na nějakou kongresovou přednášku. Nikdo nás nehlídá, nikdo se nic nedozví - pokud to kdokoli z nás nevyžvaní. Kdyby to snad někdo udělal, ostatní ho stejně stáhnou s sebou, ať je členem nebo ne.'' Sladce se usmála na Roba. ,,Z jedné školy už tě vyhodili. Chceš si to zopakovat?''
  Rob jí úsměv oplatil, potřásl hlavou a řekl nevzrušeně: ,,Nebudeš mi věřit, ale hrozně moc rád bych odtud odešel.''
  ,,Nějaké další otázky, jakkoli pitomé?'' vpadla do začínající hádky Lia a zpražila Roba ostrým pohledem. Nebyly. ,,Dobrá; povstaňte tedy, zvedněte pravou a opakujte po mně.''
  Šestice lidí povstala, všichni zvedli pravou ruku a sborově opakovali:: ,,Přísahám, že nikdy neporuším tajemství Klubu Stínů a nikdy nepromluvím o ničem, co jsem v něm zažil, a to i v případě, že se nestanu jeho členem.''
  ,,Teď svou přísahu zpečetíte,'' řekla Lia. Vzala z nejbližšího stolu skleněný džbán, naplněný hustou červenou tekutinou. ,,Budete jednotlivě přistupovat a každý z Vás vypijete sklenici této posvátné krve. Tím zpečetíte svoji přísahu.''
  ,,Cože?'' zděsila se Cedra.
  ,,Nikdy jste snad neslyšeli o přísahách stvrzených krví?'' zeptala se Lia a když všichni zavrtěli hlavou, protočila očima nahoru. Začala nalévat do opodál připravených sklenic.
  ,,Čí je to vlastně krev?'' optal se Rob pochybovačně.
  Lia podala sklenici Karen. ,,Je to hovězí krev. Donesli jsme ji z jedné farmy v Údolí Strachu. Na co ještě čekáte? Pokud nechcete zkoušku vzdát, pijte!''
  Přesto, že Jane nevěřila, že by se něčeho takového mohla napít, vzala do ruky svou sklenici spolu s ostatními. Není to krev, určitě je to jen nějaký trik.

Klub Stínů

6. listopadu 2010 v 9:04 Klub Stínů
,,Dělej, Robe, je skoro šest,'' hartusila Jane Collinsonová. ,,Měli jsme už dávno vyrazit do klubovny Stínů.''
  Bratranec se nedal vyrušit a dál dribloval míč na kostrbaté a špinavé cestě, patřící Surinamské internátní škole. Byl štíhlý, vysoký a svou sestřenici zřejmě příliš neuznával. ,, Co je pořád?'' zabručel otráveně.
  Jeff už odešel před čtvrt hodinou,'' nedala se Jane. ,,Dnes děláme poslední, ale taky nejdůležitější zkoušku a já pozdě přijít nehodlám!''
  ,,Já bych se na to rovnou vykašlal,'' usoudil Rob. ,,Ty s tím naděláš! Stejně je celý ,slavný' Klub Stínů jen sebranka snobů. Nechápu, proč do něj tak toužíš vstoupit.''
Protože nejsem ve škole moc oblíbená a všichni se na mě dívají jako na šprtku, přiznala si v duchu. Ale kdybych se stala jednou z nich, byla bych stejně oblíbená, jako Macy, Tara a Gerry.
  Nahlas však řekla: ,,Vůbec nejsou snobi. Dělají užitečné věci. Například pomáhají starým lidem z nedalekého domova důchodců. A všichni ve škole o ně stojí.''
  Na Roba to nezapůsobilo. K Surinamské škole nepřilnul a stále jen snil o přátelích doma v Los Angeles. Svou sestřenici poznal teprve před dvěma roky, kdy byli na oslavě strýčka Colina a Tety Isabell. Jane mu často záviděla jeho lhostejnost, sebejistotu a schopnost přitahovat přátele jako magnet. Doma v Los Angeles jich mě evidentně hromadu a i tady jich mohl mít, kolik chtěl, ale zdálo se, že tu o nikoho nestojí.
  ,,Náhodou je to elitní klub,'' nedala se Jane. ,,Přijímají jen pár lidí do roka a být navržen na členství je pro každého čest.''
  ,,Pěkná čest,'' utrousil Rob ironicky. ,,Stovku takových poct bych vyměnil za pět minut v Los Angeles!''
  Jane se chystala odpovědět, ale pak si to rozmyslela. Věděla, že Roba poslali do Surinamu hlavně kvůli nějakému průšvihu s ředitelem školy, do které původně chodil. Bylo jí jasné, že se mu stýská po kamarádech a že se mu v Surinamu nelíbí, i když nevěděla proč.
  Sama tu byla už druhý rok a měla tuhle školu ráda. V dřevěných venkovských budovách se cítila jako doma a rozsáhlé borovicové lesy v celém okolí jí dodávaly příjemný pocit tajemna.
  Podvědomě cítila, že by měla Robovi nějak usnadnit, aby si tu zvykl. Proto se ho také snažila přemluvit, aby se ucházel o členství v klubu.
  Rob si prohrábl vlasy. ,,Celý ten klub je úplná hovadina,'' prohlásil. ,,V takovém Los Angeles by se nikdy neujal.''
  ,,Jenže pro mě je strašně důležitý,'' bránila se Jane, ,,tak mi to nekaž.''
  Rob otráveně zahodil míč ke stromu. ,,Tak dobře. Třes se, Klube Stínů, jdeme tě dobýt!''
  Když vkročili do lesa, už se stmívalo. Větve stromů se pohybovaly ve větru a vrhaly na cestu tajemné stíny. Lesy, které si Jane tak oblíbila, teď působily skoro strašidelným dojmem. Nebylo divu, že právě v tomhle prostředí mohl Klub Stínů vzniknout. Založila ho ve čtyřicátých letech skupina studentů, věnující se různým podivuhodným událostem, které se staly v místě, nazvaném Údolí Strachu. Tenhle původní klub se ale po čase rozpadl a byl obnoven teprve před dvěma roky.
  Jane se otřásla chladem a přidala do kroku. Zabočili na cestičku, vedoucí ke srubu, který sloužil Stínům jako klubovna. Byla to dlouhá, dřevěná lovecká chata, postavená někdy v minulém století. Přestože byla od školy vzdálená skoro kilometr, stála ještě na pozemcích Surinamské střední školy. Ředitelka školy, paní Lisa, povolila před časem Stínům, aby si ji vyklidili a upravili pro své potřeby.
  ,,Víš, co nás dneska čeká? Jaká to vlastně má být zkouška?'' zeptala se Jane a nervózně si hrála s pramenem dlouhých blonďatých vlasů.
,,Ále - '' odpověděl Rob neúčastně ,, - má to snad být nějaká zkouška odvahy nebo co...''
  ,,Odvahy? Odvahy k čemu?'' vyděsila se Jane. ,,Vždyť přece všechny zkoušky, které nahánějí strach, jsou v Surinamu zakázané. Slyšela jsem dokonce, že tu kdysi jeden chlapec při takové zkoušce zemřel! Myslíš, že je to pravda?''
  ,,Jo. Stalo se to před deseti lety. A hned nato s celým slavným Klubem Stínů zametli a rozpustili ho. Rád bych věděl, co tomu klukovi Stíny tenkrát uložily a jak vůbec zemřel.''
  To si Jane nedovedla představit, ale po tom, co právě slyšela, jí začalo být úzko. Snad se dnes večer nic hrozného nestane! Na pět minut jí to vzalo řeč a mlčky kráčela za Robem temným lesem. Pak se vzpamatovala.
  ,,Kolik myslíš, že nás přijmou? Prý už se taky stalo, že z navržených nevzali vůbec nikoho.''
  Když se nedočkala Robovy odpovědi, mlela dál. ,,Takový Jeff Dearbon se tam dostane určitě. Ne snad proto, že s tebou bydlí na pokoji, ale protože je vtělená dokonalost a navíc ještě premiant. Ten si netroufne přijít pozdě, kdepak! Vsaď se, že už nejmíň půl hodiny trčí v klubovně.''
  ,,BUBUBU!'' Křoví se zavlnilo a vysoká štíhlá postava jim zahradila cestu. Jane úlekem vyjekla.
  ,,Nepřeskočilo ti?'' řekl Rob, který okamžitě poznal Jeffa.
  ,,Tak jste se konečně vypravili?''
  ,,Mysleli jsme, že už jsi dávno v klubovně.''
  ,,Někdy je užitečnější si poslechnout, co si o Vás lidé povídají. Mohl jsem si myslet, že si mě cestou podáte,'' zašklebil se Jeff. ,,Vždycky každý pomlouvá toho, komu závidí.''
  ,,Tvé starosti bych chtěla mít,'' odpálila ho Jane. ,,Copak nejsi z té dnešní zkoušky ani trochu nervózní?''
  ,,Nikdy nejsem před jakoukoli zkouškou nervózní,'' ohradil se Jeff. ,,To přenechám tady Robovi.''
  ,,Mně?'' podivil se Rob. ,,Myslíš, že na téhle pitomé škole mě může něco rozházet? Vždyť tu není nic, co by vůbec stálo za pozornost.''
  ,,Tak proč se ucházíš o členství v Klubu Stínů, když tě nic nebaví?''
  ,,Doufám, že třeba teprve začne.''
  Zatím se už přiblížili ke srubu a Jeff ukázal prstem na štíhlou, drobnou postavičku, která přešlapovala před vchodem. ,,Kdopak to tam stepuje?''
  Jane poznala Karen Modyovou, spolužačku, která tak jako oni byla navržena na členství. Došli až k ní. ,,Slyšela jsem, že jdete, tak tu na Vás čekám,'' vysvětlila. ,,Když už pozdě, tak aspoň všichni, ne?''
  Jeff se podivil jejímu bezstarostnému tónu. ,,Ty si z té zkoušky nic neděláš, že? Víš, jak je těžké se do klubu dostat?''
  ,,Moje máma a všechny čtyři sestry tam všechny chodily a tak si myslím, že když prolezly ony, tak mám šanci i já.''
  Jeff přikývl. ,,Podle mého jsme zatím uspěli každý z jiného důvodu: Karen kvůli své rodině, Jane a já kvůli našemu prospěchu, Erik Tanser díky své praštěnosti a Cedra Darensová proto, že ve všem napodobuje Liu a Wendy. Ale proč navrhli Roba, to opravdu netuším.''
  Rob mu naznačil pěst v puse, ale Jeff ho ignoroval. Jane tomu škádlení nevěnovala příliš pozornosti. V duchu se psychicky připravovala na dnešní večer.
  
  

  



Klub Stínů - Prolog

3. listopadu 2010 v 14:57 Klub Stínů
Před deseti lety

Zasněženým lesem utíkal chlapec. Větve borovic ho nemilosrdně šlehaly do tváří, ale necítil je. Všechnu sílu, všechnu vůli i naději vkládal do běhu. Šlo mu o život a prchal před smrtí.
  V uších mu zněly kroky pronásledovatele, které se nezadržitelně blížily.
  Sebral poslední síly a nasadil přímo vražedné tempo. Stromy lesa se náhle rozestoupily a dále už nebylo nic - vůbec nic! Zastavil se na okraji srázu a v tu chvíli ucítil, že ho něco uchopilo za rameno.
  ,,Ne, já nechci!'' kříčel zoufale. Pak se ohlédl a zasténal: ,,Dave! Dave Serren!'' Zhroutil se k zemi a jeho poslední vydechnutí odvál vítr.