Zastav se... nadechni se... začni žít.

Únor 2011

Klub Stínů XIII.

3. února 2011 v 15:18 Klub Stínů
Jane hrozí nebezpečí - a velké...

  ,,Chtějí mě otrávit!'' vřeštěl děda vyděšeně.
  Jane s hrůzou přihlížela, jak se sesul na podlahu, zmítal sebou a kopal nohama. V jídelně zavládlo ohromné ticho.
  ,,Zavolejte sanitku!'' vykřikl někdo.
  ,,Nikdo se nedotýkejte té polévky!'' volala paní Danita a spěchala ke zhroucenému muži. V tu chvíli vběhla do jídelny školní sestra paní Albertová.
  ,,Ustupte trochu,'' přikázala, ,,a otevřete na něho okno.'' Sklonila se nad ležícím a uvolnila mu límec.
  ,,Jak se to mohlo stát?'' koktala Wendy vyděšeně.
  Lia si vzala Jane stranou a pustila se do ní. ,,Tys tu polévku vařila! Co jsi s ní, proboha, dělala?''
  ,,O ničem nevím. Vždyť jsem ji ještě před chvílí sama ochutnávala...'' Jídelna se zatím rozšuměla vzrušenými hlasy, padala obvinění a rozčilené dohady.
  ,,Uklidněte se!'' zvolala náhle paní Albertová. ,,Myslím, že tu vůbec nejde o jed.''
  V tu chvíli se stařík začal namáhavě zvedat ze země. ,,Už je to lepší,'' funěl, ,,ale - bylo to strašné!''
  ,,Zůstaňte v klidu ležet,'' radila paní Albertová. ,,Potřebujete si po tom šoku trochu odpočinout.''
  Starý pán si odpočinul brzy. Než dojela sanitka, seděl už na židli a cítil se dobře.
  ,,Tak se aspoň podíváme na tu polévku,'' řekla žena ze záchranky. Nabrala plnou lžíci a přičichla k ní. ,,Nic zvláštního necítím - až na to, že je v ní takové množství červeného pepře, že by to snad porazilo i slona! Kdo to vařil?''
  ,,Já,'' přiznala se Jane. ,,Vedle v kuchyni.'' Bylo jí trapně, protože se rázem stala terčem všech očí v sále. ,,Pojďte, já vám to ukážu.''
  Vešla do kuchyně, následován paní Danitou, paní Albertovou a ženou ze záchranky. Na první pohled tu bylo všechno v pořádku. Kuřata a brambory, které připravili Erik s Markem, ležely na mísách, jen je roznášet.
  ,,Co je tohle?'' zeptala se náhle záchranářka. Dotkla se prstem plochy sporáku a ihned jí na něm ulpěly červenožluté skvrny. ,,Tady jsi tu polévku vařila?''
  ,,Ano, na tomhle hořáku.'' Teď si Jane všimla dalších červených skvrn... Běžela k polici s kořením. Velké dóze s červeným pepřem chybělo víko - a byla prázdná.
  ,,Myslím, žes to s tím pepřem trochu přehnala,'' usmála se záchranářka.
  ,,Jak jsem to mohla přehnat, když jsem tam žádný nedávala?'' bránila se Jane. ,,Červený pepř do téhle polévky vůbec nepatří.''
  ,,Jak se to podle tebe mohlo stát?'' naléhala paní Danita
  ,,Mám ten dojem, že si tu někdo udělal pěkně pitomý vtip,'' řekla záchranářka. ,,Máte štěstí, že to takhle dopadlo.''
  ,,Vůbec tomu nerozumím,'' ozvala se Jane nešťastně. ,,Vždyť jsem tu polévku ochutnávala těsně předtím, než ji odnesli do jídelny, a byla skvělá!''
  Paní Danita zatím ochutnala kuře a brambory. ,,Tohle je v pořádku,'' usoudila. ,,Jane, hlídej tu, prosím, ty mísy, dokud je ostatní neroznesou.''
  Jane se za ní zmateně dívala. Kdo to jen mohl udělat? Prakticky všichni, byl tu přece pěkný nával. Jenže by si toho musel někdo všimnout, člověk přece není... Duch!
  ,,To se mi snad zdá!'' ozval se od dveří Liin naštvaný hlas. ,,Jak jsi takovou ostudu mohla dopustit?!''
  ,,Nevím,'' řekla Jane sklesle. ,,Nevím, jak se to mohlo stát.''
  ,,Celá večeře mohla být v háji! Jestli neumíš nic lepšího, než dělat klubu podrazy, tak...''
  ,,Strašně mě to mrzí. Vůbec nevím, co se stalo. Je mi to hrozně líto.''
  ,,ještě si o tom promluvíme!'' vyjela Lia vztekle. Dál se o Jane nestarala a začala s Wendy odnášet mísy s kuřaty do jídelny. Jane se už ani neodvážila jim pomáhat. Najednou se jí zprotivili kamarádi i hosté. Chvíli bloumala po kuchyni a pak začala čistit rudé skvrny na kamnech a v polici s kořením. Vyndávala kořenky, vytírala pod nimi a znova je zasunovala. Když došlo na dózu s oreganem, zjistila, že ji nejde zasunout zpět. Zřejmě vzadu něco překáželo. Natáhla ruku do police a nahmátla cosi tvrdého.
  Vytáhla to a strnula. V ruce se ji zatřpytil kousek kočičího zlata.

XXX

  Příštího rána sešla Jane na snídani hned, jak otevřeli jídelnu. Skoro nikdo tam ještě nebyl, a to právě Jane chtěla. Nechtělo se jí poslouchat vzrušené diskuze o včerejší 'otrávené' polévce.
  Bez chuti převalovala v ústech ovesnou kaši, když se náhle proti ní zjevil Rob.
  ,,Co tu děláš tak brzy?'' zeptala se překvapeně. ,,Obvykle chodíš na snídani poslední.''
  ,,Nemohl jsem spát,'' přiznal se Rob. ,,Pořád mi nejde do hlavy to, co jsme včera zažili v tělocvičně.''
  ,,V tělocvičně?'' Večerní malér s polévkou jaksi vymazal předchozí zážitky a Jane v první chvíli nevěděla, o čem Rob mluví. ,,Aha - myslíš tu postavu, co jsme viděli?''
  ,,Kdyby postavu,'' ošil se Rob. ,,Jenže my jsme viděli ducha a navíc bezhlavého.''
  ,,Jenže to ještě není zdaleka všechno.'' Stručně vylíčila bratrancovi příhodu s polévkou. Zapůsobila na Roba stejně silně jako duch v tělocvičně.
  ,,Měla jsi strašnou kliku,'' řekl rozechvěle. ,,Představ si, že by to byl skutečný jed!''
  ,,Kdo by měl zájem trávit nějaké stařečky?''
  ,,Ne 'kdo', ale 'co'.''
  Jane zavřela oči. ,,Jen mi tu, prosím tě, nezačni znova vyládat o nějakém duchovi!''
  ,,Vždyť jsme ho oba viděli! A kdo jiný by se mohl nepozorovaně dostat k polévce?''
  ,,Ale z jakého důvodu by se duch chtěl babrat s nějakou polévkou?'' Skoro se zasmála, jak jí ten nápad připadl pitomý.
  ,,Aby ti ukázal, co dovede. Abys poznala, jak blízko se k tobě může nepozorovaně přiblížit. Věř mi, je to varování!''
  ,,A co si představuješ, že bych s tím měla dělat?''
  Rob se nejistě zasmál. ,,Nevím. Snad bys měla odsud co nejrychleji vypadnout. Najít si jinou školu. Čím bude dál, tím líp. Já sám se chystám zavolat domů, aby si nás vyzvedli.''
  ,,Zbláznil ses? Copak můžeme během semestru odejít?''
  ,,No - a co? Co je podle tebe důležitější? Ztratit školní rok, nebo si zachránit život?
  Jane se rozzlobila. ,,Já vím, o co ti jde. Nikdy se ti v Surinamu nelíbilo, ale tohle už přesahuje...''
  ,,Myslím to vážně,'' vskočil jí do řeči Rob. ,,Všechno, co jsem si přečetl, dokazuje, že Dave Serren už vraždil. Chceš být snad další na řadě?''

XXX

  Ten večer seděla Jane dlouho do noci v knihovně a psala svůj biologický laboratorní úkol.
  Celá škola tonula ve tmě, když se k ránu vracela do svého pokoje. Měla plnou hlavu svého pokusu. Byla si jistá, že došla k správným výsledkům, a ani nelitovala, že jí to stálo fůru psaní. Měla radost, že problému dokonale porozuměla a že práce dopadla daleko lépe, než předpokládala.
  Usmívala se, když stoupala po schodišti ke svému pokoji. Náhle zhaslo světlo a ocitla se ve tmě.
  Sakra, pomyslela si. To musí ta pitomá žárovka prasknout zrovna teď? Chytila se rukou zábradlí a vystoupala schody potmě. Pak se pustila a snažila se dotápat podle stěny ke svému pokoji. V tom okamžiku ucítila prudkou ránu do ramene. Zavrávorala. Snažila se udržet rovnováhu a něčeho se chytit, ale ruka už nenašla spásné zábradlí a Jane padala dolů po schodišti.