Zastav se... nadechni se... začni žít.

Srpen 2011

Modré růže IV.

7. srpna 2011 v 21:28 Modré růže
Milá Isabello
Vím, je neslušné na tebe vypálit všechny své problémy bez počátečního pozdravu a zeptání jak se máš, ale věř, že na to mi opravdu nezbývá čas. Rodiče (Leana a Ronan) se rozhodli, že nehodlají dále trpět mé rozmary a naznali, že pořádný snoubenec a následně i můj manžel by mne už dokázal zkrotit. Pcha! Asi si myslí, že se nechám dobrovolně dovézt za ručičku k oltáři jako nějaká poslušná dívenka, jejímž životním posláním je usadit se, mít rodinu, děti a zemřít po boku svého nejdražšího. Je pravda, že tato budoucnost není ani pro mne promrhaným životem, ale mým celoživotním snem to rozhodně není. Určitě si myslíš, jak bys mi mohla pomoci. Sama nevím, proč ti to vlastně všechno píšu. Doufala jsem, že by se mi mohlo alespoň trochu ulevit. Na zámku totiž nemám nikoho, komu bych se mohla svěřit...
Jasmína zaváhala. Poprvé od chvíle, kdy se stala ta věc po slavnostním plese, začala konečně uvažovat, že by si měla s Erikem promluvit. Byl to už týden a Jasmína se mu stále vyhýbala. Při rozměrech královského paláce to šlo vcelku dobře, ale při snídani, večeři nebo lukostřelbě se s ním musela setkat tváří v tvář, jelikož se toho museli účastnit společně. Při každé takové příležitosti se k ní Erik choval mírně odtažitě. Pokud se ale ocitli o samotě, snažil se jí pokaždé něco říct. Evidentně to bylo důležitého, dalo-li se soudit podle Erikova výrazu. Jasmína ale několikrát zbaběle utekla. Ne že by se bála dalšího neočekávaného polibku, který by mezi nimi mohl opět nastat - prostě neměla sílu a ani odvahu podívat se do těch bleděmodrých, upřímných očí, ve kterých se tak často topila.
Jasmína zavrtěla hlavou, aby zahnala myšlenky na tu nejkrásnější modř a vrátila se k dopisu. Rychle ho přeletěla očima. Nepřetékal přímo zdvořilým chováním, ale sestřence Isabelle se nebála napsat to takovým to způsobem.
Isabella byla o čtyři roky starší než Jasmína. Ve svém věku už měla manžela, se kterým bydlela a vládla v sousední, sesterské zemi Etropie - Utropie. Když byla Jasmína malá, jezdívali za ní i třikrát do měsíce. Poslední dva roky se však Isabella začala plně věnovat své diplomatické činnosti. Což znamenalo, že trávila více času na cestách za oceánem, kde smlouvala s ostatními panovníky, a méně času trávila doma. Ničemu to nevadilo - manžel také na obchodních cestách a děti neměla. Sice nedávno v dopise, který poslala, dávala najevo, že by už chtěla všeho nechat a pořídit si děti, ale nikdo to nebral moc vážně. Takhle totiž vyhrožovala pořád, když v práci vše nevycházelo tak, jak by mělo. Jasmína měla svoji sestřenici velice ráda. Byla to její nejlepší přítelkyně a člověk, kterému se svěřovala se svými problémy. Tedy hned po Erikovi.
Jasmínu bodlo u srdce. Měla neblahé tušení, že už nikdy to mezi ní a Erikem nebude takové, jaké to bylo ještě před minulým týdnem. Povzdychla si.
Radši bych měla rychle dopsat ten dopis, než mě tu někdo najde, pomyslela si Jasmína. Celý den se totiž schovávala pod rozložitou třešní, která jí (aspoň na těch pár hodin) poskytovala útočiště. Vzala pero, namočila ho do inkoustu a pokračovala.

…Doufám, že se máš dobře. Pozdravuj strýčka Eddiho a někdy zase přijeďte

S pozdravem
Tvá sestřenka Jasmína