Zastav se... nadechni se... začni žít.

Říjen 2011

Trhlina v čase - 9. kapitola

26. října 2011 v 18:50 | Elena |  Trhlina v čase
Jess o polední přestávce seděla v knihovně a dopisovala svůj úkol z Obrany proti černé magii. Bylo to náročné a zdlouhavé, navíc i kvůli tomu, že Hermiona nebyla po ruce.
Ale no tak, přece to zvládnu i sama, přesvědčovala se a nutila se do psaní. Nakonec to vzdala a rozhodla se, že půjde na oběd.

Okny na zem dopadaly poslední sluneční paprsky, než se na celou zimu zatáhne obloha. Jess zavřela oči a nechala slunce, aby jí naposledy pohladilo po tváři.
,,...něco se mi na něm nezdá." Jess procházela chodbou ve druhém patře, když z umývárny Ufňukané Uršuly slyšela chladný hlas.
,,Jo, má divný vlasy," ozval se další hlas a zápětí vybuchl smíchy, jak se pobavil nad vtipem, který Jess unikal.
,,Jo, to bude ono, Goyle," odpověděl Malfoy ironicky. Jess opatrně přitiskla ucho na dveře. Zdálo se, že Malfoy je tam se svou obvyklou družinou bodygardů - Crabem a Goylem.
,,Všiml si někdo z vás, že vypadá úplně stejně jako Potter?" Jess se zastavilo srdce. To poslední, co si přála bylo, aby se v tom začal šťourat Malfoy.
Crabe a Goyle odpověděli souhlasným zamručením. ,,Je to fakt divný," ozval se mohutným hlasem Crabe.
,,A ještě se kolem něj motá Williamsová," poznamenal pro sebe po chvíli mlčení Draco. ,,Zajímalo by mě, co na něm vidí. Vždyť ani nemá svaly, narozdíl ode mě.
Jess na chodbě vyprskla smíchy. Moc dobře věděla, jak Malfoyova postava vypadá. V minulém ročníku se jí ještě spolu s Ronem a Harrym podařilo vyfotit ho ve spodkách, když se převlékal do famfrpálového hábitu.
Malfoy vevnitř zpozorněl. ,,Co to bylo?"
,,Co?" Ozvali se zaráz jeho dva nohsledové. Jess by si nejraději vlepila facku.
Jestli mě tu najdou, jsem v pěkným průšvihu, uvědomila si Jess.
,,Asi Uršula..." řekl po chvíli Malfoy. Jess se srdce uvolnilo ze strnulého napětí.
,,Budeme si muset najít jiné místo na probírání soukromých věcí," řekl a rozhlédl se kolem sebe. ,,Nemám z téhle umývárny dobrý pocit."
Crabe a Goyle nemotorně vstali.
,,Jo a ještě něco," řekl Malfoy s rukou na klice. ,,Nezapomeňte náš současný a nejdůležitější úkol!"
Crabe se zmateně podíval na Goyla, který pokrčil rameny.
Malfoy potlačil nutkání si vyrvat vlasy. ,,Musíme za každou cenu sledovat Williamsovou a zjistit, do jakého tajemství je zatažená," zopakoval otráveně.
Jess venku zalapala po dechu. Neváhala. Rozběhla se po chodbě, vyběhla schody do vrchních pater. Zastavila se až v pátém patře. Na oběd teď neměla ani pomyšlení.

,,Kde je Jess? Říkala, že za námi přijde na oběd." Hermiona se rozhlížela po Velké síni.
,,Nevím," odpověděl Ron s plnou pusou. ,,Její chyba, nezbyde na ni."
Byl slyšet svištivý zvuk a následně PLESK! Ronovi se na tváři objevil červený flek.
,,Kdy už si uvědomíš, že ostatní se zajímají i o jiný věci, než jenom o jídlo a o tebe!" Zaječela Hermiona a protřepávala si ruku.
Ron zesinal. Rukou si třel zasažené místo a bez dechu sledoval Hermionu. Jak byla neuvěřitelně sexy, když se naštvala.
,,Co když se Jess něco stalo? To by si tady v klidu seděl a cpal se? Věděla jsem, že s pocity si byl vždycky zaostalý, ale neuvěřila bych, že klesly až k bodu mrazu." Hermiona se otočila a rázně odkráčela pryč.
Všichni od nebelvírského stolu se podívali na Rona. Ten zíral před sebe, v očích prázdný výraz. Beze slova vstal a aniž by se na někoho podíval, odešel.
,,Pátý ročník evidentně zkouší pevnost našeho přátelství," řekla do ticha Ginny.

Jess seděla opřená o zeď. Tiskla tvář na chladný mramor a snažila se pomalu dýchat. Měla pocit, že jakýkoli prudký pohyb či nádech by mohl podráždit žaludek, který už byl tak dost otřepaný. Přemýšlela, kolik tlaku je ještě schopná vydržet. James Potter coby Jack Person, Malfoy v roli slizkého slídila a Hermiona jako detektiv na vlastní pěst. Oproti této situaci byly zkoušky NKÚ skvělým obdobím.
Rozhodně tu ale nemůžu sedět věčně, zamyslela se. Musím to začít řešit!
Opatrně vstala. Předklonila se, ruce dala na kolena a snažila se potlačit závrať. Vytáhla Pobertův plánek. Chtěla zkontrolovat, jestli kolem náhodou nečmuchá Malfoy.
,,Jsem připravena ke každé špatnosti."
Pomalu se před ní objevovala mapa celých Bradavic. Zaměřila svůj zrak na tečku jménem Draco Malfoy, která seděla ve zmijozelské společenské místnosti. Vydechla úlevou.
Nepatrně se usmívala na mrňavou tečku ve zmijozelském sklepení z pátého patra, kde stála Jessica Williamsová.
Poplašeně vyjekla. K její tečce po schodech přibíhala Hermiona Grangerová.
,,Neplecha ukončena."
,,Musím se schovat," zašeptala nervózně. Nestačila se ani odlepit od zdi a už tu byla zadýchaná Hermiona.
,,Jess," narovnala se a popadala dech. ,,Jsi v pořádku? Nebyla si na obědě a nikdo nevěděl, kde si a - "
,,Jsem v pořádku," zarazila ji Jess. Hermiona přikývla, pořád ještě splavená po celoškolním maratónu.
,,Jen jsem byla v knihovně," řekla a snažila se neuhnout před Hermioniným ostrým pohledem.
,,Dobře, ale knihovna je na druhém konci školy," řekla podezíravě.
,,No, ale pak jsem ještě byla ve společenské místnosti," lhala Jess. Cítila, jak jí pomalu rudnou uši.
,,A dál?" Hermiona klidně stála a čekala.
,,Jak si mě vlastně našla?" Vyhnula se obratně otázce.
,,Sir Cadogan tě viděl, jak běžíš od umývárny Ufňukané Uršuly."
Jess konstatování ignorovala. Hermiona si povzdechla.
,,Nechceš mi už konečně něco říct?"
Jess si unaveně sedla, hlavu si opřela o stěnu za sebou. Hermiona si sedla vedle ní a pozorně naslouchala. Jess jí řekla úplně všechno, co sama věděla.
,,No a teď mě Malfoy sleduje a hodlá za každou cenu zjistit, co vím," řekla nakonec Jess. Překvapilo ji, když pocítila úlevu, která zaplavila celé její tělo. Hermiona do té chvíle neřekla ani slovo, jen pozorně naslouchala. Teď se však ozvala.
,,Chápu to dobře - James, Harryho otec James, je tady u nás v budoucnosti a patrně netuší, že tu má syna. Možná ani neví, že byl ženatý s Lily Evansovou. Malfoy si všiml té evidentní podoby mezi ním a Harrym a teď tě hodlá sledovat, protože doufá, že od tebe něco zjistí."
,,Jak hezky si shrnula moje problémy do několika málo vět," naznala Jess ironicky. Hermiona nespokojeně mlaskla. ,,Jen jsme si to chtěla ujasnit," obhajovala se.
,,Já vím, promiň," mávla rukou Jess. ,,Jen je toho na mě trochu moc."
,,Myslíš, že o tom ví ještě někdo jiný?"
,,Kromě tebe, mě a hlavního představitele téhle komplikované situace už nikdo," povzdechla si Jess.
,,Myslím, že bys mu měla říct, že o tom vím," řekla zamyšleně Hermiona.
,,Proč?"
,,Aby ho to v tu nejnevhodnější chvíli nepřekvapilo."
,,Máš pravdu," připustila nakonec Jess. ,,Díky za vyslechnutí a oporu, Hermi," usmála se.
Hermiona kývla. ,,Myslím, že bychom ještě mohli stihnout oběd, co říkáš?"
,,Tak jo," zvedala se Jess.
,,Ale, ale, ale..." Od dveří se ozval posměšný hlas.
Obě kamarádky vzhlédly.

Současnost

21. října 2011 v 17:38 | Nika |  Živly a Vládci
,,Nudím se," ozvala se od okna nebeského zámku Aqua. Prstem opisovala složité křivky. Voda v jejím pohárku se kroutila ve spirálách.
Aer si všimla jejího počínání a zapojila své schopnosti. Voda stoupala a klesala podle intenzity jejích pohybů.
Do místnosti ladně vplula Ardor. ,,Už zase vymýšlíte hlouposti," ozvala se posměšně. Aqua jí věnovala jediný znuděný pohled na rozdíl od Aer, která ani nevzhlédla.
,,Co ty? Zase chceš zničit půlku země?" Ozvala se chladně Aqua.
Ardor zrudla zlostí. Až moc jasně si vzpomínala, co se stalo naposledy, když popustila uzdu svého hněvu. Kdyby jí ostatní nepomohly, slehla by popelem celá severní polokoule.
,,Jednou jsem šlápla vedle a vy mi to hned vyčítáte," vybuchla Ardor. Její červené, oranžové hedvábné šaty začaly jasně zářit. V dlaních se jí začaly formulovat ohnivé koule.
Aer i Aqua byly hned na nohou.
,,Ardor, uklidni se! Nemyslely jsme to zle, jen jsme ti připomínali, že jako strážkyně jednoho z živlů nikdy nesmíš šlápnout vedle!" Aqua mluvila klidně, ale hlas se jí třásl. Všechny živly měli stejně mocnou sílu, ale zlost dokázala jejich moc několikrát znásobit.
Záře se pomalu vytrácela. Ardor se ušklíbla. ,,Jsem v pořádku," prohlásila a spustila ruce.
Aer si hlasitě oddechla. Aqua naposledy obezřetně sjela Ardor pohledem a šla si sednou zpátky na okenní římsu. Kolem její hlavy proletěla ohnivá koule velikosti pěsti. Aqua se bleskurychle otočila.
Ardor stála v bojovné pozici a v dlaních se jí formoval další oheň. Aqua se postavila naproti ní.
,,Ne," řekla vyděšeně Aer, ale ani jedna z nich ji nevnímala.
Ardor spojila ruce a zformovala kouli větší, než hlava. Aqua naproti tomu rozvířila své blankytně modré šaty, až se změnily v průzračnou vodu. V rukou utvořila vodní kouli a přes ni pohlédla na svou vyzývatelku.
Najednou se kolem nich utvořily klece z kořenů stromů, které protkaly zelené listy. Ardor i Aqua vzhlédly. Ve dveří stála Ager. Její klidný postoj však nemohl zakrýt hněv v jejích očích.
,,Nevzpomínáte si na slib, který jsme všechny složily?" Zeptala se hlasem uvolněné konverzace, ale ostatní se při něm otřásly.
,,Živly nesmí nikdy bojovat proti sobě, nebo by vychýlily rovnováhu vesmíru a přírodních zákonů," zamumlala tiše Aer.
Ager pokývala hlavou. ,,Přesně tak. Doufám, že si uvědomujete závažnost takové nerozumnosti," dodala a pokynula rukou. Jak rychle se kořeny objevily, tak rychle i zmizely.
Ardor i Aqua po sobě ještě pořád házely nevraživé pohledy, ale jejich šaty i dlaně byli "normální".
Ager přikývla. ,,Nebudu vás žádat, abyste si podaly ruce nebo se omluvily. Musíte si své chování i jeho důsledky posoudit samy."
Aqua naposledy věnovala Ardor zlostný pohled a sedla si na své místo u okna. Aer si povzdechla a utvořila kolem sebe větrný vír. Dělala to vždy, když si chtěla uspořádat myšlenky.
Ager se na ni soucitně podívala. Jako ochránkyně čtvrtého elementu byla nejmladší. Uměla se ovládat a správně pochopila výklad v knize elementů a totiž, že živel nemůže sloužit strážci, ale strážce má sloužit živlu.
Narozdíl od ní Ardor byla neyzpytatelná a mnohdy zákeřná. Moc dobře věděla, jakou energii v sobě dokáže najít. Bohužel, radši nejdřív používala sílu než zdravý rozum.
Aqua byla stejně nezkrotná jako její živel. V nejtěžších situacích byla ostatním oporou, jelikož dokázala zachovat chladnou hlavu a logicky i strategicky přemýšlet.
Ozval se syčivý zvuk. Aqua proudem vody uhasila malou jiskru, která přeskočila mezi rukama Ardor. Ta na ni zlostně pohlédla. Aer svoji zábranu ještě více zneprostupnila.
Ager si povzdechla a vyšla z místnosti.

Trhlina v čase - 8. kapitola

20. října 2011 v 13:59 | Nika |  Trhlina v čase
Příští den byl pátek, což znamenalo nepatrné úsilí udržet pozornost a pak už se všichni mohli těšit na víkend. Jess se nemohla dočkat. Tento týden na ni byl trochu moc a potřebovala si odpočinout. Zamyšleně chodila hradem a loudala se chodbami na různé hodiny.
Malfoy si neodpustil okomentovat včerejší výstup ve Velké síni. Jess se posměšně pousmála, ale pak se znovu ponořila do toku svých myšlenek.
Kdykoli viděla Hermionu, ztratila se v davu dřív, než na ni mohla zavolat. Nepotřebovala něčí pomoc, musela si to srovnat sama. Nebo alespoň s tím, kdo to všechno začal.

,,Jacku!"
Seděl v křesle ve společenské místnosti. Jakmile zaslechl své jméno, narovnal se a pohlédl k otvoru, kde stála Jess v zimní bundě, čepici a rukavici.
,,Jdeš ven?" Jess s úsměvem ukázala na sněhovou pokrývku na okenní římse.
,,Chytej!" Jack se otočil. Sněhová koule ho trefila do hlavy, až mu sjela čepice. Jess, která nevinně stála na louce u jezera už to nevydržela a vyprskla smíchy.
,,Dobře," protáhl Jack a shýbl se. Když se narovnal, držel v ruce sněhovou kouli, větší, než kterou hodila Jess.
Jess se nadechla, aby protestovala, ale koule prosvištěla kolem ní. Sledovala, jak dopadla o několik stop dál a pak se s úšklebkem otočila zpátky.
,,Páni, ani se neumíš trefit," zasmála se.
Jack na to nic neřekl, jen se přihrbil jako zvíře, které je připravené ke skoku.
,,Jacku?!" V obličeji byla mírně vyděšená. ,,Co to děláš?!"
Jack se pokřiveně usmál. Najednou se rychle rozběhl směrem k Jess, která tam pořád zmateně stála.
Přiběhl k ní a svalil ji do sněhu. Její výkřik se mísil s Jackovým smíchem. Jakmile ležela na zemi, Jack ji začal zahazovat sněhem.
,,Nech toho," řekla Jess a vyprskla sníh, který ji přistál v puse. ,,To není vtipný," řekla, ale vzápětí se začala smát.
Jack přestal nabírat sníh a smál se s ní. Lehl si vedle do sněhu a začal dělat andělíčka.
,,No, docela se mi povedl, ne?" Okomentoval svoje dílo, když vstal a oprášil se.
,,Jo, to jo," uznala Jess. ,,Pomůžeš mi?" Prosebně natáhla ruce. Jack je chytil a chtěl jí pomoct vstát, ale Jess mu podkopla nohy, takže přistál zpátky v závěji sněhu.
Jess chytl výbuch smíchu, až se nemohla nadechnout. Když se trohu uklidnila, podívala se koutkem oka na Jacka. Pozoroval hvězdy.
,,Jacku?" Snažila se co nejjemněji prolomit ticho.
Nepřestával se dívat na oblohu, jen nepatrně kývl.
,,Co tu děláš?" Uvědomila si, že je to nelogicky položená otázka pro normální rozhovor.
Konečně odtrhl oči od zářících bodů na potemnělé obloze.
,,Hledám," odpověděl po chvíli přemýšlení.
,,Co?" zeptala se dychtivě.
,,Tebe," řekl a pozoroval její rty.
Jess se najednou nemohla nadechnout. Jack toho využil a sklonil se k ní. Zůstala na místě a lapala po dechu. Jemně se dotkl jejího spodního rtu. Jess usykla před návalem horka. Nechala ho, aby se svými rty pomalu přesunul na horní ret. Byla úplně klidná, ani se nepohnula.
Jack už to nemohl vydržet. Naklonil se ještě víc, až ji donutil, aby si znovu lehla do sněhu. Celou svou vahou na ni dolehl, ale tak, aby jí neublížil. Nejistě mu začala polibky oplácet. Byl jiný než ostatní kluci ze školy. Těm šlo jen o jedno, ale Jack na ni vůbec nenaléhal. Nevěděla, jak dlouho tam leželi, ani nevěděla, jak se dostala do postele, ale prožila jeden z nejkrásnějších okamžiků, které ji tu v Bradavicích potkaly.

Trhlina v čase - 7. kapitola

16. října 2011 v 12:25 | Nika |  Trhlina v čase
Jess tomu nemohla uvěřit. Všechno to do sebe perfektně zapadalo.
,,Jess, děje se něco?" Ozvala se vyděšeně Hermiona za jejími zády.
,,To…tto…" vykoktala a ukazovala přitom na Jacka, který se na ni vystrašeně díval.
,,Jess, v klidu…" začal se k ní pomalu blížit s rukama před sebou v obranném gestu.
,,Ne!" zaječela Jess a rukou sahala po hůlce. To už se na ně soustředily pohledy všech přítomných v síni.
Jack bleskurychle vytáhl tu svou.
,,Nenuť mě, abych ti musela ublížit," řekla už normálním hlasem Jess, ale ruka, kterou svírala hůlku, se jí třásla.
,,Nech si to vysvětlit," prosil Jack. Podíval se jí do očí a udělal jeden opatrný krok směrem k ní. Jess se pomalu utápěla v jeho krásných a neobvykle upřímných očí. Zavrtěla hlavou.
Nadechla se, ale nenašla slova, kterými by popsala vzniklou situaci. Harry, Ron a ostatní na ně zírali, nechápajíc jejich rozhovor, který jakoby sestával jenom z jejich myšlenek.
Jess už to nemohla vydržet. Rychle se pohnula, proběhla kolem překvapeného Jacka a dveřmi Velké síně vyběhla ven.

Potřebuju si to srovnat, chci být sama, opakovala si v hlavě, zatímco běžela po schodišti. Za sebou uslyšela hlasité kroky, jak někdo vběhl do Vstupní síně a skočil na první schody.
Ne, nech mě, zaprosila v duchu, oběhla brnění a ocitla se na chodbě ve druhém patře.
,,Ne, Jess - počkej!" Byla v půlce chodby, když od konce schodiště zaslechla udýchaný hlas.
,,Nech mě být," zaječela za sebe, aniž by se ohlédla.
Pomalu ji opouštěla síla a ke konci chodby, kde začínalo pohyblivé schodiště a kde by se mu mohla lehce ztratit ve změti chodeb, to bylo ještě daleko.
,,Impedimenta!"
Jess cítila, jak ji neznámá síla odmršťuje ze směru, kterým běžela. Prudce dopadla o několik stop dál, až jí vytryskly slzy bolesti. Chtěla vstát, ale pulzující bolest v zápěstí a vyražený dech ji donutily ležet na místě.
,,Jess!" Vedle ní si klekl Jack. ,,Promiň, ale nedala si mi jinou možnost."
Jess tekly malé potůčky slz, které sebou odnášely smítky prachu.
,,Ne…," vypravila ze sebe a snažila se vstát. Levé zápěstí se jí ale podlomilo a ona se znovu svalila na zem.
,,Jess, prosím," naklonil se k ní, ,,nech mě to vysvětlit…"
,,A co chceš vysvětlovat?" Dostala ze sebe namáhavě Jess. ,,Vím všechno, co potřebuju k tomu, abych si o tom udělala jasný a správný názor."
Jack si povzdechl. Jess zkoumala, jak se jeho výraz tváře mění na unavený a ustaraný.
,,Pamatuješ, když jsme se spolu bavili poprvé?" Zeptal se a s nadějí v očích hleděl na Jess, které se na rtech, díky vzpomínce, vytvořil nepatrný úsměv. Přikývla.
,,Jen v jedné věci jsem ti lhal a to, jak se jmenuju…" odmlčel se. ,,Jinak jsem ti vždycky řekl pravdu. Vždycky," zdůraznil a vážně pohlédl na Jess, kterou pomalu opouštěl prvotní vztek. Nepatrným kývnutím ho pobídla, aby pokračoval.
,,Já...nejsem Jack Person," povzdechl si. Jeho oči hledaly oporu v okenicích, kterými dovnitř pronikalo zapadající slunce.
Jess se jemně usmála. ,,Já vím," přikývla.
,,Jsem James Potter…"

Jess ležela na posteli s obvázaným zápěstím. Obloha za oknem už pomalu potemněla a každým okamžikem se slunce víc a víc ztrácelo za nedalekým kopcem. Kromě Jacka nikdo nevěděl, že je na ošetřovně. Nejdřív byla ráda, že má klid, ale po chvíli chtěla, aby ji už někdo vysvobodil z toku jejích vlastních myšlenek.
Madame Pomfreyová jí ujistila, že za dvě hodiny - než kost znovu sroste - ji propustí.
Přestala se zaobírat dnešními událostmi a nasadila klidnější a pozvolnější téma. Sníh.
V Denním většci, který ji madame Pomfreyová položila na noční stolek bylo jasně napsané, že dnešní večer bude poslední před sněhovými závějemi. Moc tomu nevěřila, ale představa sněhu byla tak lákavá, že se jí nechala unášet.
,,…nebojte, nebudu rušit…" Z dálky zaslechla tlumený rozhovor. Nastražila uši, ale pochytila jenom kousky vět, které jí na seskládání celé konverzace nestačily.
Když už to chtěla vzdát, závěsy u její postele se pomalu rozevřely.
,,Ahoj Jess, zašeptala Hermiona a s úsměvem za sebou závěsy znovu zatáhla.
,,Ahoj Hermiono," ozvala se překvapeně Jess. ,,Nevěděla jsem, že víte, kde jsem?!"
,,No, kluci o tom neví," odpověděla Hermiona. ,,Prakticky vzato vlastně nevyšly z Velké síně. Pořád se dohadují, čeho jsme byly svědky…" Hermiona se odmlčela a pozorovala Jess, která zkoumala lem svého hábitu.
,,Jess," promluvila tiše. ,,Chápu, že mi to nechceš říct nebo…," řekla a zarazila Jess, která jí už chtěla oponovat, ,,mi to nemůžeš říct - to je jedno. Hlavní je to, že tě nechci vidět, ajk se trápíš. Jsi má kamarádka a já tě chci vidět znovu jako tu šťastnou a obětavou Jess. Ikdyž," odmlčela se, ,,na té obětavosti se asi nic moc nezměnilo," dodala po chvíli uvažování.
Jess věděla, že dřív nebo později to Hermiona zjistí, ale teď to bylo ještě moc ''čerstvé", než aby jí to vysvětlila.
,,Hermi, je to složité a ani sama to ještě moc nechápu. Neber to jako nedůvěru v tobě, spíš jako nechápavost celé té situace. Navíc nevím, jestli jsem oprávněna vyzradit Jam…ehm…Jackovo tajemství," řekla Jess a trochu sebou trhla. Hermiona si toho všimla, ale nekomentovala to.
,,Dobře," řekla po chvíli. Ruce si dala do klína a chvíli je pozorovala. ,,Řeknu ti to, co už jsem ti několikrá říkala a -''
,,Že jsi tu vždycky pro mě," usmála se Jess.
,,No teda," řekla naoko naštvaně. ,,Tak já ti tady dávám další důkaz našeho přátelství a ty…no počkej!" Hermiona zvedla polštář a bouchla Jess po hlavě. Ta si to ale nenechala líbit a oplatila jí stejnou ránou.
,,Slečno Williamsová, slečno Grangerová - co tu děláte?" Zaječela madame Pomfreyová, kterou k lůžku přivolal stále hlasitější smích.
Ještě když procházely otvorem v podobizně, jejich smích neustával.

5. kapitola - Prsten

15. října 2011 v 8:58 | Elena |  Příběh Nancy Charlesnové
Po večeři seděla Nancy v knihovně. V otevřené dlani držela krvavou růži a nemohla se na ni vynadívat. Ve společenské místnosti panoval velký ruch, ale tady mohla nerušeně přemýšlet. Stále si nebyla jistá, jestli je to pravda a nebo stále spí. Ale květina v její ruce mluvila více než jasně.
Vzpomněla si na Olivii a na všechno, co spolu za ty roky zažily. Proč by jí nemohla říct ty maličkosti, které jí záměrně zatajila? A co teprve Tom - jak se mu teď má podívat do očí. Nebo teda spíš na špičky bot, ušklíbla se v duchu.
,,Ahoj Nancy..."
Nancy vyskočila na nohy a rozhlédla se. Nikde nikdo nebyl.
,,Halo?" zašeptala do ticha knihovny, které bylo rušeno jen jejím vlastním zrychleným dechem.
Nahlédla za roh, ale ani ve vedlejší uličce nikoho neviděla. Otočila se zpátky a vyjekla.
,,Přece by ses mě nebála," ozval se Tom, který se s úsměvem opíral o roh.
Nancy se nadechla. ,,Víš, že si mě docela vyděsil?" Zeptala se a snažila se zklidnit svůj dech.
,,Vážně? To jsem nechtěl," usmál se uličnicky. Jeho hlas Nancy připadal hedvábnější, než okvětní plátky růží.
,,Líbí se ti?" Vyrušil ji z přemýšlení a ukázal na růži, kterou opatrně držela v ruce.
Nancy se začervenala. Věděla, že je od něj, ale mít před sebou pravdivý důkaz bylo něco jiného, než si jen něco domýšlet.
Uvědomila si, že ji upřeně pozoruje a čeká na odpověď. Přikývla. Jeho tvář se rozjasnila a v jeho očích se objevily jiskřičky.
Nancy si hrála se stonkem růže. Vyhýbala se jeho pohledu a zkoumala hřbety knih.
,,Au," sykla. Po stonku stékal malý pramínek krve. Krve. Nancy najednou viděla rozmazaně. Cítila, že se jí pomalu podlamují nohy. Někdo ji ale zachytil a posadil do křesla.
Tom ji opatrně vzal za ruce. Zdroj rudé tekutiny našel na levém malíčku.
,,Nancy," ozval se a jemně ji pohladil po tváři. ,,Slyšíš mě?"
,,Jsem v pořádku," vydechla a snažila se zaostřit. O své nechuti ke krvi věděla už dlouho, ale vždycky ji dokázala zaskočit.
,,Pojď, půjdeme na ošetřovnu," řekl stále klidným hlasem a opatrně jí pomohl zpátky na nohy.
Nepotřebovala jít na ošetřovnu, ale jeho rozhodné a pevné sevření ji přesvědčovalo o opaku.

Nancy běžela chodbou k umývárně. Když tam doběhla, začala plivat do umyvadla lepkavou, žlutou tekutinu. Naplnila si dlaně vodou a vyplachovala si pusu. Opřela se o okraje umyvadla a zhnuseně si odfrkla. Madam Pomfreyová jí dala na závrať jeden z jejích "lektvarů". Nancy to připadalo zbytečné, ale ošetřovatelka na to měla jiný názor.
Nancy se svezla na studenou dlažbu.
Ta pachuť už asi nikdy nezmizí, pomyslela si hořce. Chvíli tam seděla; nakonec se zvedla a šla směrem ke společenské místnosti.
,,Květ růže zvadne, ale její stonek ne - jak je to možné?" Socha se s povýšeneckým výrazem dívala na Nacny, která usilovně přemýšlela.
,,Já myslím, že by to moh...Ale ne!"
,,Je to lehké, aspoň to zkus!" Zavolala socha ještě, než Nancy zmizela za rohem.

Nancy vpadla do knihovny, až se dveře za ní hlasitě zabouchly.
,,Pššš!" Zasyčela od stolku paní Pinceová, knihovnice s brýlemi a šedými vlasy.
,,Omlouvám se," řekla Nancy.
,,Pšššššt!"
Nancy se rychle otočila a odběhla do změti tisíců uliček mezi knihami.
Černá magie, Péče o kouzelné tvory, Přeměňování, odříkávala Nancy jednotlivé regály s určitými obory, které míjela.
Sakra, kde jsem byla? Mysli, Nancy, mysli, říkala si a zamyšleně si třela nos.
,,Bylinkářství," vykřikla nahlas a divila se, že ji není slyšet až dopředu ke stolku knihovnice.
Rychle se rozběhla k blízkému regálu. Vběhla do uličky.
Tom seděl v křesle a zamyšleně sledoval růži ve své dlani.
,,Už je ti líp?" Zeptal se starostlivě.
Nancy se nadechla. ,,Ano..." snažila se říct klidně, ale hlas se jí třásl.
Tom se mile usmál. ,,Věděl jsem, že si pro ni přijdeš," řekl a hlavou kývl směrem k otevřené dlani.
,,Nemohla bych ji tu nechat, protože...," Zhluboka se nadechla, ,,...je moc krásná," dořekla to úspěšně.
,,Nejen ona," dodal zamyšleně, s pohledem upřeným na krvavou růži.
Naštěstí, protože Nancy v tu chvíli ladila s její barvou přímo dokonale.
,,Upadáváš často do mdlob?" Zeptal se po chvíli ticha, při které Nancy se sklopenou hlavou stačila spočítat všechny použky na své kravatě.
,,Ne, jen když vidím krev," otřásla se.
,,Vidíš, to mi připomíná," obrátil svůj pohled na Nancy, ,,chtěl bych něco vyzkoušet."
Postavil se doprostřed uličky, s růží drženou mezi prsty. Dal si ji tak, aby celý květ spočíval uprostřed v jeho dlaních. Upřel na ni svůj pohled.
Nancy překvapeně vyjekla. Růže se pomalu začala vznášet pět palců nad jeho rukou. Za chvíli byla už dobrých pět stop nad jejich hlavami. Tom se soustředil a ukazováčkem opisoval ve vzduchu složité křivky. Růže se začala deformovat, její okvětní plátky se zmenšovaly. Stonek se začal podivně kroutit, až udělal malý, dokonalý kruh.
Gravitace najednou začala funogvat a maličký předmět spadl do otevřených rukou. Tom se obrátil k Nancy. Pousmál se nad jejím překvapeným výrazem a poklekl. V ruce držel stříbrný prsten s rudou růží, jejíž okvětní lístky se jakoby pohybovaly. Nancy zalapala po dechu.
,,Aby si mne mohla nosit stále u sebe," řekl a navlékl jí prsten na levý prsteníček. Nancy se na něj podívala. Nebyla schopna slova. Najednou si něco uvědomila. Podívala se na Toma, který už byl skoro na konci uličky, s úmyslem odejít.
,,Počkej," zavolala na něj. Otočil se. Nancy k němu doběhla. Nadechla se.
,,Tentokrát tě ale nenechám odejít," řekla sebevědomým hlasem. Tom se na ni překvapeně podíval.
Nancy ale nečekala na odpověď. Najednou měla odvahy a sebevědomí na rozdávání. Pomalu se k němu naklonila a jemně se dotkla jeho rtů. Nechtěla nic uspěchat, proto se chtěla odtáhnout. Tom jí ale nedal šanci. Znovu si ji přitáhl k sobě a políbil ji.

Poslední představení - 1. kapitola

14. října 2011 v 19:17 | Nika
Naplnila jsem kbelík vodou a pomalými krůčky jsem všem koním rozlévala průzračnou tekutinu do žlabů. Přitom jsem přemýšlela, jestli mám tohle všechno zapotřebí. Okamžitě jsem začala vzpomínat...

,,Mám ho! Dostala jsem ho!"
Radostně jsem letěla chodbou ke kanceláři. Neobtěžovala jsem se zaklepáním a vtrhla jsem dovnitř. Přistoupila jsem ke stolu a se vzrušeným poskakováním jsem na pracovní desku položila pomačkanou a mnohokrát přeloženou dopisní obálku.
Ředitelce sirotčince se v očích zaleskly slzy štěstí. Moc dobře věděla, jak jsem o to místo stála.
,,Gratuluji ti, Ann," usmála se a nenápadně si rukou utřela oči. Radostně jsem zavýskla a objala ji.

Nervózně jsem se opírala o dřevěný plot. Sledovala jsem dění za ním s velkou zvědaovstí, ale i kapkou strachu. Sáhla jsem po klice u branky a s pocitem, že se přede mnou otevírá něco nového, jsem ji stiskla. Jako kdybych vešla do jiného světa. Všichni se na mě se zájmem podívali a někteří se dokonce přátelsky usmáli. Opatrně jsem jim úsměv oplatila. Jak rychle jsem přišla, tak rychle se vrátili ke svým činnostem, jako bych je vůbec nevyrušila.
Zamířila jsem k řediteli, který už na mě čekal. Se spokojeným úsměvem mě přivítal do nové práce, která obsahovala úklid stájí a čištění koní. Radostně jsem si s ním potřásla rukou.

Zavrtěla jsem hlavou. Ne, mám tohle zapotřebí. Tihle lidé mě přijali - až na Victorii - docela dobře a stále s nimi skvěle vycházím. Pokud bych odtud odešla, stejně bych neměla kam jít. Jelikož je mi sedmnáct, mohla bych strávit ještě jeden rok v sirotčinci, ale tam už jsem se nechtěla nikdy vrátit. Milí lidé, ale nebylo to ono. Tady jsem našla práci, jídlo i dobré lidi v jednom. Nemohla jsem pryč - Cirkus Le soleil byl můj domov

Poslední představení - prolog

13. října 2011 v 19:56 | Nika
,,Ahoj Lady," pozdravila jsem ji hned, jak jsem přišla do stáje. Zamrkala na mě svýma krásnýma hnědýma očima a natahovala krk po mrkvi, kterou jsem držela v ruce.

,,Ale nejdřív dej pac," řekla jsem naoko přísně a pamlsek jsem schovala za záda. Lady mi podala své kopyto. Zdvořile jsem si s ní potřásla rukou. Pohladila jsem ji po bělostné hřívě a nechala ji nasát vůni šťavnaté zeleniny, kterou jsem znovu provokativně dala za záda. Drcla do mě hlavou a výhružně zvedla zadní nohu.

,,No no," krotila jsem ji. Spokojeně přijala nabízenou mrkev.

,,Už ji zase přecpáváš?" Hlas, který se ozval od vrat mi způsobil husí kůži.

,,Ne, ale..."

,,Ale? Jako správná "uklízečka stáje" bys měla vědět, že bez povolení nesmíš koním dávat víc jídla, než..."

,,Já vím, Vicky..." snažila jsem se omluvit, ale nedala mi příležitost.

,,Tak když to víš, proč to neděláš? A neříkej mi Vicky!" Zaječela a práskla dveřmi.

Trhlina v čase - 6. kapitola

13. října 2011 v 19:55 | Elena |  Trhlina v čase
Jess seděla ve společenské místnosti. Bylo kolem půlnoci a všichni z nižších ročníků už šli dávno spát. Pár lidí z pátého a šestého ročníku bylo roztroušeno po místnosti; někteří seděli v křeslech nebo postávali u krbu, vydávajícího příjemné teplo.
Snažila se dopsat úkol do kouzelných formulí, ale na mysl se jí stále vracela myšlenka na Jacka, opřeného o umyvadlo a na jeho bezmoc vytesanou v očích. Jak ráda by věděla, co ho trápí. Ne k vlastnímu užitku, ale k tomu, aby mu mohla pomoci to vyřešit. Chtěla vidět, jak se zase spokojeně směje, jak jeho oči jiskří radostí, jak jeho černé vlasy neposedně trčí všemi směry...
Už zacházíš moc do detailů, Jessico, zastavila se a nepatrně se usmála.

,,Williamsová, opatrně - ať ti náhodou neukousne prsty!"
Jess protočila oči. Na hodinu Péče o kouzelné tvory se těšila, hlavně, že uvidí Hagrida. Ale Malfoy a jeho partička jí vždycky dokázala naštvat. Zvláště, když se posmívali jejím kamarádům.
,,Právě se ti jeden přilepil na hábit. Třeba se mu líbíš," odvětila s úsměvem a sledovala, jak Malfoy zařval a poskakováním se snažil tlustočerva setřást.
,,Jess, je ti něco?" Hermiona se na Jess starostlivě podívala. Jess si uvědomila, že její myšlenkový tok ovlivňuje výraz její tváře.
,,Mám divný pocit," svěřila se tiše Hermioně, protože nedaleko Malfoy zpozorněl.
,,Jess, co se stalo?"
,,Právě že nic..." odpověděla zamyšleně. ,,Víš, bude lepší, když to nebudeme rozebírat..."
Hermiona pochopila, že se víc nedozví. Přesto si neodpustila poslední větu. ,,Ať už je to cokoli, víš, že jsem tu pro tebe," ujistila ji.
Jess se musela pousmát. Jak často tuhle větu slyšela a kolikrát jí ona sama použila.
,,Já vím," ujistila Hermionu a tlustočervovi podstrčila další žížalu.

Jess seděla na obědě ve Velké síni. Ostatní spokojeně klábosili a stěžovali si na profesory, ale Jess se k nim nepřidala. Znovu přemýšlela nad událostmi minulého týdne. Nemohla přijít na nic, co by ji dostalo blíž k vyřešení...všeho.
Povzdechla si.
,,Jess, budeš to jíst?" Z hlubokého zamyšlení ji Ron vrátil do reality. Podívala se na něj. Hladově se díval na její nedojezené kuřecí křídlo. Posunula talíř blíž k němu.
,,Díky, máš to u mě," slíbil a zakousl se do šťavnatého masa. Pousmála se. Jak bylo jednoduché udělat Ronovi radost.
,,Kde je vlastně Jack?" Jess zbystřila. Ginny se otáčela na všechny strany, aby viděla jejich stůl ze všech úhlů pohledu.
,,Nevím," odbyl otázku ledabyle Fred a nandal si na talíř čokoládový moučník.
,,Od rána jsem ho neviděla," nadhodila nenápadně Jess.
,,Třeba má školní trest?" Zkusila Hermiona.
,,Nesmysl, o tom by nám určitě řekl," namítla pobouřeně Jess.
,,Klídek, Jess," hladil ji po hlavě George. ,,My to nevíme, protože se s nikým nebaví tak moc jako s tebou," řekl v klidu a nandal si na talíř zeleninový salát.
,,Jedinou větu, kterou se mnou prohodil, bylo, jestli náhodou neznám Lily Evansovou," řekla zamyšleně Ginny a natáčela si vlasy na prst. ,,Chtěla jsem mu říct, že to je hodně blbej vtip, ale pak mi došlo, že to myslí vážně."
Jess zaujatě poslouchala.
,,Mě přijde docela v pohodě. Je to snad první člověk, co nekouká na moji jizvu," ozval se spokojeně Harry.
Jess přikyvovala. To byla pravda. I jí se ptal na Lily Evansovou ani nikdy nevyužíval toho, že se kamarádí se slavným Harry Potterem.
Jack se objevil ve dveřích Velké síně a s rozpustilým úsměvem se k nim přibližoval.
,,Jess... Jess!" Fred nenápadně žďuchl do Jess a koutkem oka mrkl směrem k Jackovi, kterého od jejich místa dělilo jen několik kroků.
Jess vzhlédla. Jeho černé vlasy trčely všemi směry a krásné, zelené oči koukaly na dění kolem sebe.
V Jess hrklo. Najednou prudce vstala, až lavice hlasitě zaskřípala.
,,Panebože!" vykřikla na celou místnost s pohledem upřeným na Jacka. Stála uprostřed uličky a upřeně se dívala na svého kamaráda, kterému se v obličeji zračilo překvapení a zděšení.

4. kapitola - Krvavá růže

13. října 2011 v 19:53 | Elena |  Příběh Nancy Charlesnové
Příští den, kdy se Nancy probudila, nezačínal zrovna moc přívětivě. Za okny zuřila válka mezi deštěm a větrem. Bylo to vyrovnané - voda v provazcích zkoušela nepromokavost Bradavických střech, vítr dorážel na okenice, které hlasitě řinčely. V učebnách se topilo v krbech, ale chodby bez zdroje tepla zůstávaly chladné a studené.
Nancy si kolem krku nasadila šálu v barvách Havraspáru a spolu s Olivií se snažila protlačit davem, který se valil z učeben, na hodinu lektvarů.

,,Přidáme pár svrčků, které rozdrtíme a za míchání vhodíme do kotlíku..."
On se vrátil. Vím to, protože jsem se s ním srazila na schodišti a dokonce jsem ho potkala v knihovně
,,...mícháme se směrem hodinových ručiček. Ne, že někoho uvidím, jak míchá na druhou stranu - ten smrad je nezapomenutelný a hodně dlouho se větrá..."
V knihovně...co dělal v oddělení s omezeným přístupem? Pokud vím, jediná kdo tam může, jsem já a pár dalších lidí ze sedmého ročníku, jinak nikdo. Jak se tam dostal?
,,...Borgu, nesmíte tou hůlkou mávat tak prudce. Ještě si převrhnete kotlík..."
Udělal to schválně. Musela jsem se mu podívat do očí. Určitě se mu líbí, když je dívka zmateně mimo z jeho očí. Já jsem z jeho očích na větvi a on to moc dobře ví. Za to jedno setkání to muselo být více než jasné
,,...to je špatná odpověď. Nevím, nevím - pokud se nebudete snažit, na konci roku to nevidím na výbornou. Myslím, že slečna Charlesnová by mohla znát správnou odpověď..."
Jeho rty - tak měkké a sladké. Pořád je cítím na těch svých. Ani před sebou nemůžu skrývat, že se mi ta chvilková slabost líbila
,,Slečno Charlesnová, znáte odpověď?"
Ale proč zmizel? Nebyla to halucinace? Co když vůbec nepřijel a já jsem ještě v polospánku...?
,,Slečno Charlesnová!" Profesor Křiklan už byl mírně nervózní.
Nancy se vytrhla z toku myšlenek a zadívala se na obtloustlého profesora lektvarů, který na ni shlížel s poslední nadějí v očích.
,,Myslím, že stačí bezoár," řekla stále zamyšleně Nancy to první, co ji napadlo.
,,Výborně - konečně někdo!" Zvolal profesor a usmíval se na všechny strany. ,,Získáváte deset bodů pro Havraspár, slečno Charlesnová. Vy vždycky dokážete udělat dramatickou chvilku a přitom nás jen taháte za nos!" Křiklan s úsměvem zavrtěl hlavou a zamířil k jinému kotlíku.
Nancy překvapeně zamrkala.
,,Jsi celý den mimo - co se děje?" Olivie se k ni naklonila a tázavě se na ni zadívala. Ikdyž byla často nevnímavá, tentokrát se strefila.
,,Já..." začala Nancy, ale nějak nedokázal větu dokončit. Nevěděla, kde se v ní ten pocit bere, ale jedna její část jí radila, aby Olivii o setkání v knihovně neříkala.
,,Já...jsem...zapomněla udělat úkol do Obrany proti černé magii," zalhala Nancy a nervózně se usmála. Vadilo jí, že lže kamarádce, ale jednou se určitě najde správný čas, kdy jí svěří své malé tajemství.
,,Pch...," odfrkla si Olivie. Nedokázala pochopit, proč se stresuje kvůli jednomu zapomenutému úkolu, jsou i přednější věci...třeba kluci.
,,Jdeš na večeři?" Olivie se snažila překřičet hluk, který po konci vyučování nastal na chodbě v prvním patře.
,,Jdu, ale nejdřív si musím pro něco skočit do ložnice," oznámila Nancy, proklouzla skulinou a pokračovala po schodišti do vrchních pater.
Běžela chodbou a zastavila se před sochou orla, který hlídal vchod do jejich společenské místnosti.
,,Kde včerejšek přichází až po dnešku?" Orel na ni důležitě shlížel ze svého podstavce.
,,Tam, kde voda teče do kopce," zkusila Nancy.
,,Hezky řečeno," kývla uznale socha a pustila ji dovnitř.
Nancy proletěla společenskou místností a vyběhla schody po dvou. Otevřela dveře a vpadla do místnosti se třemi postely s nebesy. Bydlela tam s Olivií sama, protože ve čtvrtém ročníku nebylo moc holek. Všechny ostatní spali v jedné, daleko větší ložnici. Nancy to nevadilo, byl tu klid.
Odhodila tašku do kouta a sebrala ze stolu knihu, kterou tam ráno nechala. Zapomněla, že ji už dnes musí vrátit profesorce Merrythougové. Vykročila směrem ke dveřím, ale její pohled upoutal předmět, který ležel na jejím nočním stolku.
Vrátila se o pár kroků dál. Byla to krvavá růže. Nancy zalapala po dechu. Mockrát o ní četla, i v bylinkářství ji probírali, ale nikdy ji neviděla na vlastní oči.
,Nad její krásou všichni oslepnou, celý rok se poupata i stonky pnou. Všemocná a tajemná, krvavá je a krásná, vzpomínala Nancy na úryvek básně v jedné z mnoha knih věnované této kráse.
Opatrně ji vzala do ruky. Její medová vůně uspávala, ale zároveň dodávala zvláštní druh energie.
Pod ní ležel složený malý papírek. Vzala ho. Úhledné písmo zdobilo čistý, dopisní papír.
Pro nejkrásnější květinu, kterou v žádné knize nenajdeme. Ani v oddělení s omezeným přístupem.

Trhlina v čase - 5. kapitola

10. října 2011 v 9:02 | Elena |  Trhlina v čase
,,Venku vám žádné nebezpečí nehrozí," usmála se sladce profesorka Umbridgeová. Jess se prudce nadechla, než ale stačila říct svůj názor, Harry se vymrštil.
,,To není pravda!" Zakřičel, až profesorce Obrany proti černé magii zmizel úsměv z tváře.
,,Pokud chcete něco říct, Pottere, nejdříve se přihlásíte!" Řekla rázně. ,,Navíc, kdo by chtěl ublížit malým dětem?"
,,Já nevím, třeba Lord Voldemort!" Po jeho prohlášení zůstala celá učebna tiše sedět.
,,Bylo vám řečeno, že jistý černokněžník se vrátil. To je ale velká lež a - "
,,Chcete říct, že Cedric Diggory zemřel sám?"
,,Jeho smrt byla jen tragickou nehodou!"
,,Nebyla to nehoda, Cedrica Diggoryho zavraždil Voldemort a vy to víte!"
,,Tak dost!" Umbridgeová trhaně oddechovala. ,,Zakazuji vám šířit takové lži Pottere - budete po škole!"

Jess procházela druhým patrem okolo umývárny Ufňukané Uršuly. Jako prefektka musela hodinu po večerce dohlédnout na to, aby se nikdo netoulal po chodbách. Hermiona se s ní rozloučila u schodiště a zamířila do čtvrtého poschodí.
Chodba byla zahalena v temném plášti noci, ale občas se na zdi vyskytla plápolající pochodeň, která Jess osvětlila cestu. Konečně mohla nerušeně přemýšlet o událostech posledních dnů a volně pustit své myšlenky.
Za rohem uviděla světlo. Bylo jiné, než jaké vydávaly pochodně a pohybovalo se. Opatrně nahlédla za roh.
,,Expeliarmus," zašeptal někdo a než mohla kouzlo odrazit, hůlka jí vyletěla z ruky. Už chápu pojem déja vu, ušklíbla se ironicky.
,,Kdo je tam?" zazněl jasný hlas.
,,Prefektka a jestli mi nevrátíš tu hůlku..."
Světlo se pohnulo směrem k ní. Jess vystřelila ruce před sebe v obranném gestu.
,,Jess, to jsem já," zubil se od ucha k uchu Harry a podával jí hůlku.
,,Harry," zasyčela Jess, ,,co tu sakra děláš?"
,,Já jsem...no..."
,,Víš co, asi to nepotřebuju vědět, jen si mě hrozně vyděsil!" Oddechovala Jess a zkoumavě se podívala na svého kamaráda.
Harry se zdráhavě usmál. Jess pokrčila rameny, mrkla na něj a otočila se k odchodu.
,,Jess?" zavolal nejistě.
Zůstala stát na místě a čekala, až ji dojde.
,,Můžu jít s tebou?"
Jess se s úlevou zasmála. Čekala, že to bude něco vážného nebo strašného.
Procházeli celou severní část hradu a povídali si o zážitcích, které se jim staly. Jess se cítila šťastně, konečně si mohla s Harrym nerušeně popovídat. Nevídali se už tak často, jako minulé ročníky. Harryho něco trápilo. Jess to na něm viděla, ale nemohla přijít na to, co to je a bála se zeptat. Nevěděla, jestli to vůbec chce vědět.
,,Podívej," vrátil Harry Jess zpátky do reality a ukázal na temný předmět v rohu chodby. Oba dva se k němu obezřetně přiblížili, hůlky v pohotovostní situaci.
,,Ježišmarja, vždyť je to Hermiona!" vykřikla Jess a sklonila se k bezvládné kamarádce.
,,Tep má normální a dýchá," oznámil Harry, když chvíli držel Hermionino zápěstí. ,,Vypadá, že je jen omráčená.
,,Enervate," řekla Jess a namířila.
Hermiona otevřela oči a překvapeně zamrkala.
,,Jess! Harry!" Vyhrkla překvapeně a namáhavě se postavila.
,,Co se stalo?" vyzvídal Harry a přidržoval ji, aby nespadla.
,,Procházela jsem chodbou a kontrolovala, jestli někdo není na chodbě. Zabočila jsem za roh a těsně kolem mě se někdo, možná něco, mihlo. Bylo to velké a mohutné. Pak jsem odněkud uslyšela tiché mumlání a..." vzpomínala Hermiona a zarazila se.
,,Omračovací kouzlo," zamumlala Jess.
Hermiona zavrtěla hlavou. ,,No, předpokládám, že to byl vtip nějakého malého haranta. Poslední dobou nebývají moc originální," zasmála se tomu Hermiona a pomalým krokem šla směrem k nebelvírské společenské místnosti.
Harry a Jess se na sebe naposledy zmateně podívali a vyšli chodbou za ní.

,,Celý týden prší a když už vysvitne sluníčko, musíme strávit dvouhodinovku lektvarů ve sklepení se Snapem," konstatoval otráveně Ron, když s Jess, Hermionou a Harrym stáli před učebnou lektvarů. Hermiona s nimi, i přes protesty ostatních, šla na hodinu a rázně odmítala jít na ošetřovnu.
,,Je mi fajn," opakovala za ten den snad stokrát.
Jess se o svou kamarádku bála. Pořád se přesvědčovala, že to bylo jen omračovací kouzlo, ale v hrudi se jí usadil tísnivý pocit, že jí něco uniká. Něco velice důležitého.
,,Jess," šťouchl do ní jemně Harry. ,,Dneska jsi nějaká zamlklá; ne že by mi to nějak vadilo, aspoň si odpočineme od těch věčných keců..."
Jess ho učebnicí bouchla po hlavě. ,,Tupče," usmála se a kryla se před chvaty, které na ni Harry zkoušel. Konečným výsledkem bylo, že se Harrymu nějak podařilo nepozorovaně podkopnout Jess nohy, která se následně se smíchem svalila na zem. Naneštěstí pro ně v tu chvíli vystoupal ze sklepení Snape.
,,Áááá," ozval se posměšně. ,,Slečno Williamsová, vy se perete s Potterem? To vás bude stát dalších dvacet bodů vaší koleje," usmál se slizce.
Jess se nebezpečně zablýsklo v očích. Jakmile Snape zavelel, aby třída vešla do učebny a sám šel jako první, Jess vytáhla hůlku a namířila mu ji na záda.
,,Nedělej to," ozval se hlas za ní, ,,on za to nestojí."
Za sebou spatřila usmívajícího se Jacka, který jí jemně sklopil ruku, která držela hůlku.
,,Jak to děláš?" Zeptala se upřímně Jess a zastrčila si hůlku zpátky do brašny.
,,Dělám co?" Jack zvědavě naklonil hlavu na stranu.
,,Vždycky se někde nečekaně objevíš a já z toho mám šok," vyčítala mu pobaveně Jess, když si sedala na své místo.
Jack jí věnoval šibalský úsměv. Jess mírně zrudla a radši si začala připravovat přísady na lektvar zapomnění.
,,Pottere, Pottere, Pottere," zakroutil Snape pobaveně hlavou, když na konci hodiny odevzdávaly zkumavky se svou břečkou. Jediná Hermiona měla správný oranžový odstín.
,,Zase vás nemohu oznámkovat," řekl spíš pro sebe Snape a do notesu zapsal nulové ohodnocení. ,,Jste stejný flákač jako váš otec," neodpustil si kousavou poznámku Snape a sledoval, jak Harrymu tváře hoří zlobou.
,,Aspoň má jeho lektvar žlutou barvu. Naproti tomu Malfoyův má zelenou khaki," řekla zhnuseně Jess a otočila se na Jacka. Ale koukala na prázdné místo za kotlíkem.

Jess se zapojila do davu, který mířil do Velké síně na večeři. Podívala se k nebelvírskému stolu, ale Jackovu černou čupřinu tam nikde nezahlédla. Vyběhla schody do prvního patra a rozhlédla se.
Kde jsi? ozvalo se jí zoufale v hlavě. Rychle šla chodbou a stále se rozhlížela. Nedávala pozor na cestu, až se za ní rozhořčeně ozvalo: ,,Proč ne, že? Nejdřív se znovu poruší posvátné pravidlo mramorové místnosti a jako třešničku na vrch do mě drze vrazí páťačka, co si o sobě moc myslí!"
,,Sklidni se, Uršulo!" Jess se otráveně ušklíbla.
Uršule se nebezpečně zablýsklo v očích. ,,Dávej si na mě pozor, Jessico," řekla hrozivě a zmizela za zdí.
Mohla by se spolčit s Malfoyem, zašklebila se pohrdlivě Jess a rozeběhla se opačným směrem.
Vešla do umývárny a tam u zadního umyvadla spatřila Jacka, jak se opírá o zlatý rám zrcadla a ruce drží v pěst.
Jess se k němu opatrně přiblížila. ,,Jsi v pořádku?"
Jack se nadechl. ,,Sám nevím," řekla zadýchaně a zesílil stisk.
Jess mu váhavě položila ruku na rameno. Nesetřásl ji.
,,Ten Snape je ale idiot. Dát mi nedostatečnou - co si to o sobě myslí?" Zasmál se falešně Jack a konečně se na svou kamarádku otočil.
Jess jeho bezstarostný tón nepřesvědčil, ale nic nenamítala. ,,Jsem tu vždy pro své kamarády...takže i pro tebe," podívala se na něj vážně a trochu se pousmála.
Jack se dál široce usmíval. Jess pokrčila rameny, otočila se a šla zpátky ke dveřím.
,,Já nemůžu," ozvalo se slabě od umyvadla. Jess strnula při otevírání dveří.
,,Chtěl bych, ale nemůžu," řekl nešťastně. Jess se na něj pozorně zadívala. Poznala, že mluví pravdu.
,,Dobře, ale víš, že jsem tu pro tebe..." Jess nechtěla vyzvídat. Vyšla z umývárny a sešla dolů na večeři.