Zastav se... nadechni se... začni žít.

Leden 2014

Knižní výzva na rok 2014

30. ledna 2014 v 9:10 | Elena

Na stránkách Ells jsem narazila na Knižní výzvu roku 2014. Párkrát už jsem o tom slyšela minulý rok, ale čas mi nijak nedoovolil se přihlásit. Dobře, ani teď netvrdím, že mám kopu času - dokonce bych řekla, že ještě méně než před tím půl rokem - ale když toho máte kolem sebe na práce dost a povinnosti přetékají, zákonitě s tím nebudete dělat nic a raději se budete věnovat něčemu jinému. V tomto případě bych dokonce použila slovo užitečnějšímu. ;)
Trochu jsem odbočila - po přihlášení na blogu autorky tohoto projektu si na blog dáte ikonku ohledně počtu knížek, které chystáte za rok 2014 přečíst. Je skvělé, že se můžete přihlásit klidně i 30. prosince, tedy kdykoli během probíhajícího roku. Myslím, že je to rozhodně dobrá motivace, dokázat (byť jen sám sobě), kolik titulů přečtete. Rozsah je mezi 10 a 120 knihami, sama Ells však píše, že nikoho nehodlá omezovat nějakým stropem, proto je počet libovolně pohyblivý (můžete snižovat i zvyšovat dle své momentální situace).

Pro více informací k projektu dávám odkaz: http://ells.cz/?p=3028


Takže, tady je ikonka mnou zvoleného počtu knih. Mno, číslo vypadá docela vysoce, ale jsem ohledně knih celkem šílenec a v tomhle si docela věřím. :D

Teď už jen snad:
,,Čtěte, neboť čtení posiluje ducha."


Elena

Brenda Veliká | Sebekritická a ironická

27. ledna 2014 v 15:48 | Elena |  Knihy v mých myšlenkách
Kniha: Brenda Veliká
Autor: C. D. Payne
Nakladatelství: Jota
Rok vydání: 2013







,,Za to, že jsem tlustá, nesou plnou odpovědnost moji rodiče.
Tak předně mi dali jméno Brenda, což - jak každý ví - je jméno pro tlustý holky.
Brenda Blattová."









Brenda Blattová je šestnáctiletá dívka, kvůli své váze je ve škole za outsidera a její společenské vztahy by se daly spočítat na prstech jedné ruky. V její rodině dostali všichni od přírody do vínku trochu těch nadměrných genů, ale pokud v lednici zbyde jen pár drobků, hromy a blesky se snesou vždy na nejmladšího člena rodiny. Rodiče už to přestává bavit, proto za pomoci babičky téměř doslova násilím přitáhnou Brendu na soukromou internátní školu ve Stocktonu, městě, jež by mohlo zmizet z mapy světa, a nikdo by si toho nevšiml. Zkrátka taková ta prdel světa.


Láska.

25. ledna 2014 v 12:40 | Elena |  Svět naivních bláznů
Ležel vedle ní, jednu nohu necudně vystrčenou zpod pokrývky, aby dávala na odiv svou jemnou alabastrovou kůži. Jeho rozpálené tělo bylo pokryté tenkou vrstvou potu.
Dívala se na něj, s něhou a láskou v očích. Sledovala linii jeho křehkého těla, jak se jeho hrudník zvedá a s trhaným pohybem znovu klesne.
Najednou zprudka otevřel oči. Vyděšeně se snažil nadechnout vzduchu, který kolem něj proudil z dokořán otevřeného okna, ale jeho plíce nereagovaly.
Žena se rychlým pohybem natáhla pro odloženou dýchací masku a opatrně jí natáhla na malou hlavičku, která začínala přecházet z rudé na fialovou.
Strnule očekávala, zda uslyší pravidelné pípání přístroje vedle nočního stolku nebo konečnou táhlou melodii. Podívala se směrem k oknu. Přemýšlela, zda by dokázala nabrat dostatečnou rychlost, aby náraz mohl roztříštit kosti, vyhodit míchu z provozu a rozdrtit její příliš velké plíce, které nemohou pomoci.
Jakmile uslyšela skákavou píseň života, která se pomalu zklidňovala na normální běh, myšlenky na sebevraždu ji přešly. Zatím.
Zlehka se rty dotkla hořícího čelíčka a utřela si slzu.
Do nosu se jí dostala stopa nemocničního pachu.
Prosím, zůstaň se mnou...


Elena

History can't be changed.

9. ledna 2014 v 15:58 | Elena |  Problémy (ne)všedního života
Dostat novou profesorku na dějepis, zvlášť, když finišuje konec prvního pololetí, by mohlo být frustrující, ale ne pro někoho, kdo má stejně jako já velmi aktivní přístup v hodinách - psaní povídek a naprostého ignorování všech živých organismů kolem sebe. :D
Každopádně, dostala jsem pět slov se slovy, ať zkusím něco vytvořit. Původně to mělo být drabble, ale jaksi to narostlo do krátké povídky o stránce a půl. Budu ráda, když pochopíte smysl, ale i kdyby ne, při vymýšlení jsem se alespoň dobře pobavila (milionkrát lepší, než si zapisovat příčinu vzniku luteránství). ;)
Takže máme tu válku, tlačítko, vysušit, hřib, mapu a jednu obyčejně neobyčejnou hodinu dějepisu.


,,Důsledek vstupu USA do druhé světové války bylo zaútočení na Pearl Harbor nacházející se v Tichomoří. Japonci tím vzkázali svůj naprostý nesouhlas s tím, aby se Spojené státy jakkoli zapojovaly do probíhající války. Situace byla vyhrocena…" Prst se zabodl do míst, kde holografická mapa představovala tehdejší území, kde Německo uplatňovalo svou moc. Padesát párů očí stočilo svůj pohled na bývalý Evropský kontinent, tyčící se před nimi.
Profesorka se nadechla, aby pokračovala, jedna ruka se však zvedla do výše.
,,Ano, prosím," vyzvala studenta, aniž by se na něj podívala a rukou posunula záběr na reálné fotografie útoku na Pearl Harbor. Jednalo se o výsek kousku oceánu, nad nímž byly zřetelně viditelné létající stroje, jak se snášejí nad letadlové lodě s americkou vlajkou.
,,Mám dotaz," řekl nahlas, aby upoutal pozornost všech přítomných, kteří se tvářili víceméně znuděně, ,,proč se Spojené státy americké zapojily do války, když s ní neměli takřka nic společného? Přece: Nehas, co tě nepálí. Proč riskovaly svůj zadek za záchranu jinýho?"