Zastav se... nadechni se... začni žít.

Červen 2014

Pod rouškou falešných tónů a světlem hvězd.

19. června 2014 v 22:14 | Elena |  Svět naivních bláznů
Horko. Sluneční paprsky dopadají přes zapatlané sklo a smaží mě zaživa. Jestli jsem si někdy představovala svoji smrt, tak ve škole to rozhodně nebylo. Teplo vždycky stoupá nahoru, ke stropu (ha, přeci jenom si z té fyziky něco pamatuju). Hádat můžete třeba čtyřikrát, kde probíhá celý můj zbytečný školní den. V nejvyšším patře naší školy.

Známky už jsou uzavřený, vyřešený. Sakra, tak co tam dělám?

Sedím a koukám z okna, vzpomínám na nádherně vychlazenou vodu tam v rybníce, nad kterou se sklání ohebné vrbové proutí a laskají mě ve svých stínech způsobených letním soumrakem. Vychlazené pivo, vůně praskajícího ohně mísící se se zapálenou cigaretou v mé ruce (fuj, Eleno, ty ty ty) a smích přátel sedících kolem. Úžasná atmosféra i nálada na rozdávání, jen pojďte! Kdo chce tenhle kousek či ten větší, máme toho dost, jen se netlačte. Nic jiného nemáme a i kdybychom měli, stejně to pošleme dál. Protože štěstí se musí hledat jinde. Třeba ve hvězdách. Ležím na dece a ukazuji Cassiopeiu, mou oblíbenkyni na temném pozadí noci. Sedí hlavou dolů, za trest kvůli své vychloubačnosti. Stejně si vymyslím svůj vlastní příběh. Ticho noci protnou lehké tóny kytary. Dáváme se do zpěvu. Co na tom, že falešně, nikdo by neměnil.

Tak proč najednou ten smutek?

Každá chvíle jednou skončí, stejně jako tahle noc. Čas plyne a nad kopcem se začíná rozednívat. Nebude trvat dlouho a přidají se k nám svým zpěvem ranní ptáci, stavící si hnízda na kraji rybníku. Pár hodin a bude čas odjezdu. Všichni tuhle myšlenku rychle plaší, ale klížící se oči nám pomalu dávají znamení, že je čas. Čas konce a nového začátku. Třeba lepšího. Ale žij přítomností. Přesně tak, protože ta chvíle se už nevrátí. Tak přestaň truchlit, hoď tam Holku od koní a usměj se na nový den.

Dnešek bude krásnější než včerejšek.






Elena

Bílá jako sníh, rudá jako krev

19. června 2014 v 9:35 | Elena |  Knihy v mých myšlenkách
Jméno autora: Alessandro D'Avenia
Název knihy: Bílá jak sníh, rudá jako krev
Název nakladatelství: Jota
Rok vydání: 2014






Každá věc má nějakou barvu. I každý pocit má nějakou barvu. Třeba ticho je bílé. A bílá barva je barva, kterou nesnáším, protože nikde nekončí. Nezamhouřil oka až do bílého rána, marně čekala na prince na bílém koni, mávali bílou vlajkou poražených, našel si první bílý vlas…



Šestnáctiletý kluk se starostmi, týkající se jen jeho dostatečně nabité baterie u iPodu, výhře ve školní fotbalovém zápase, krásných holkách a co nejvíc proflákaných vyučovacích hodin. Protože o tom střední škola přece je, ne? Tak proč jim ten nový učitel na dějepis a filozofii cpe pod nos věci existující mezi nebem a zemí a proč nás nutí, abychom hledali svůj sen?
Abychom se konečně probudili a začali žít.
Dokud můžeme.