Zastav se... nadechni se... začni žít.

Říjen 2014

Zavři oči a dostaň se za hranici reality.

20. října 2014 v 23:22 | Elena |  Pavučina snů
Zvláštní.
Tohle slovo používám poslední dobou často. Možná až moc. Když ono tak dokonale vystihuje mou náladu, věci, které se dějí. I nedějí.

Roztříštěné kousky myšlenek mi poletují hlavou a já nejsem schopna je znovu uspořádat, slepit je. Natož, abych z nich sesmolila nějaký článek. Nápadů plno, ale prsty odmítají běhat po písmenkách a samy tvořit slova. Jako malé děti, neustále je musím vést.

Co škola? Zvláštní. Co život? Zvláštní. Přátelé?...

... dokonalí. Ha. Bez přehánění a chození kolem horké kaše - podařilo se mi ve svém okolí najít pár výjimečných skvělých lidí, ''ťuk ťuk''. A to jsem myslela, že už vymřeli. Drží mě nad vodou, aby mě nestáhly zákeřné proudy. Prožívají se mnou mé citové a emoční bouře náctiletých, sledují mé slzy a snaží se vnich najít únikovou cestu z mých problémů, bezpečně mě vyvést ze strašidelného temného lesa. Protože já se nechci setkat s vlkem. Smějeme se za celý svět, protože černobílá mu nesluší. Snad modrá. Dává to smysl? Asi ne. Je to až moc zvláštní.