Zastav se... nadechni se... začni žít.

Prosinec 2014

1. kapitola | Koloběh dne

26. prosince 2014 v 18:29 | Elena |  Elena
Nepozorovaně jsem proklouzla do učebny francouzštiny. Nikdo si mě nevšiml. Dosedla jsem na své obvyklé místo, vzadu u okna. Ostatní ledabyle postávali u stolků nebo nahlas četli své horoskopy z dnešních novin.
Trochu jsem se uvolnila. Pravděpodobně bych teď mohla prožít dalších čtyřicet pět klidných minut. Než budu muset projít celou školou na další hodinu. Po zádech mi zlehka přejel mráz, vkrádal se mi pod kůži, jako by v místnosti bylo otevřené okno.
Znovu jsem očima přejela své spolužáky. Ještě před měsícem jsem sedávala na parapetech s nimi, spolu jsme si utahovali z profesorů a házeli z okna papírové vlaštovky.
Ale nějak jsme se odcizili. Já jsem se odcizila. Už jsem se nedokázala vtipně bavit. Ne potom, co...
Všichni začali vstávat. Nadzvedla jsem se, abych viděla, kdo právě vešel. Jej, to už zvonilo? Profesorka přešla k tabuli a začala psát zadání pro samostatnou práci. Nijak jsem nevnímala, co nám k tomu říká. Stejně to nakonec jako skupina nějak opíšeme, takže si nedělám hlavu. Celou dobu upřeně hypnotizuju vteřinovou ručičku a přeju si, aby se zastavila. A už nikdy se nedostala na tu osudnou číslici.