Zastav se... nadechni se... začni žít.

Červen 2016

Jeden velmi uspokojivý pocit.

17. června 2016 v 11:15 | Elena |  Svět naivních bláznů
Ač se to zdálo sebevíc těžší a nedosažitelnější, je to tu - mám maturitu!

Samozřejmě, že jsem slýchávala ze všech stran od svých starších spolužáků, kamarádů i známých, jak děsně je to lehké, že je to jen taková "formalitka", které bych se vůbec neměla bát. Občas jsem byla i nařčena ze zbytečného stresování a nadměrného stěžování na neřešitelnost situace, kdy přede mnou ležela skripta popsaná ze všech stran matematickými vzorci nebo daty světových dějin a já přemýšlela, jestli to mám všechno zapotřebí.


Věděla jsem, že jakmile to bude za mnou, budu si říkat úplně to samé. "Boha, ty si byla taková koza, že ses toho bála, všichni říkali, že to dáš a ty si jim nevěřila." Ale měla jsem moc dobrou výmluvu pro své stavy nabíhání hlavou proti zdi: tedy, že si to musím sama nejdřív prožít, abych potom mohla šířit poselství o jednoduchosti (zbytečnosti?) maturity.