Zastav se... nadechni se... začni žít.

Březen 2017

Zpověď

6. března 2017 v 21:34 | Elena |  Svět naivních bláznů
Už je to rok a kousek, co jsem takřka nic nenapsala.

Ano, psala jsem do školy různé seminární práce, slohové práce k procvičení na maturitu, ale svému oblíbenému koníčku jsem toho moc nevěnovala. Ráda bych se k tomu vrátila, ale přijde mi, že v hlavě toho mám strašně moc, všechno se tam pohybuje jako ve vichřici, která zmítá celou mou myslí a nedovolí myšlenkám, aby zůstaly na místě, abych je mohla uchopit a případně i pochopit. Nevím, jestli to je důsledek toho, že jsem odešla na vysokou školu a ne na úplně jednoduchý obor, kdy bych měla školu jen dva dny v týdnu a jinak si mohla dělat, co bych potřebovala. Jsem přehlcená informacemi, o kterých jsem si zprvu myslela, že mi konečně k něčemu budou. Protože to má být přece princip vysoké, ne? Užitečné informace pro naše budoucí povolání. Jestli ve mně byl nějaký zapomenutý kousek naivity, tak ten definitivně odešel asi tak po měsíci na vysoké. Budu se tři roky učit, abych pak následně musela vše zapomenout a učit se to stejné, ale úplně jinak. Pff. Vlezte mi na záda, opravdu. Možná tu fňukám úplně stejně jako mnoho dalších prváků, ale má očekávání se zhroutila, takže co jiného dělat, než vypustit trochu sebelítosti. Alespoň na chvilku.

(Ugh. Víte, kdy jsem naposledy nemluvila sarkasticky?)

Plno mých oblíbených blogerů přestalo psát, co se dostali na vysokou. Říkala jsem si, že tohle se mi nestane, že ze sebe vždycky něco vyplodím, nějaký kousíček, že "přežiju". No vidíte, kam občas vedou tyhle optimistické myšlenky.

Argh. Mrzí mě to. A to je vlastně celá pointa tohohle článku. Myslím. Občas už se ani ve vlastních pocitech nevyznám. Znovu chci psát, vymýšlet si povídky. Nemohu uvěřit, jak moc témat na různorodé příběhy ke mně přes den přicházely. A teď ticho. Přímo hrobové.

Upřímně? Někde v hloubi duše se bojím. Bojím se, že jsem zapomněla psát příběhy, že jsem zapomněla, jak střídat slova, jak udržet čtenáře, aby nepřestal číst, ale aby mu oči zářily, když pochopí zápletku, nebo všitý vtípek mezi slovy.

Toť vše, co jsem chtěla říci. Pomohlo to. Děkuji.
Elena